Jak jsem začala s dogtrekkingen
Úterý, 9. březen 2010
Na dogtrekking jsem narazila v časopise Pes přítel člověka. Byla tam psaná termínovka na rok 2004 a tak jsem se rozhodla přihlásit na Krušnohorský dogtrekking. V té době se ještě midy nechodily, takže rovnou na long.
Během trati jsem si neuvěřitelně nadávala, kam jsem se to vlastně vůbec přihlásila, bolelela mě kolena, záda o spoustě puchýřu ani nemluvím. Knírači to naopak brali jako přijemnou procházku a byli stále plni energie. Já si říkala, že už mě nikdy nikdo na něčem podobném neuvidí. Nakonec jsme do cíle došli na 13.místě v čase 37h a 19 min. No a už jsem se sháněla po přihlášce na další závod.
Tak jsem se se svým fousatým týmem vydla na svůj druhý závod - DT Stopou strejdy Šeráka. S
Pak následoval závod Šlapanický vlk, to už ze mě byl dogtrekkový šílenec. Kdo normální by taky chodil 100 km? Tento závod jsme nedokončili. V září se konala Stezka vlka, etapový závod. dokončili jsme pouze první etapu, v cíli začala Bubáček kulhat, tak jsme druhý sen zůstlali doma, což kníračům vůbec nevadilo :-)
Tak jsem zakončili sezónu 2004 a těšili se na tu 2005.
Přidáno: 26 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 92