Jak jsme čistili klec
Pondělí, 1. únor 2010
Já jsem Křeček zlatý, jmenuji se Píďa a chtěl bych vám vyprávět o mém zážitku s čištěním klece. Bylo to jednou na podzim, když se po celém obýváku linula vůně(no, vůně to asi nebyla...)mého odpadu. Pánička hned odnesla klec i se mnou do vany, a rozhodla se ji vyčistit.
Nikdo nebyl doma, aby mě pohlídal než bude klec čistá, a tak uzavřela špuntem otvor ve vaně, a nechala mě tam pobíhat. Prozkoumával jsem to tam, ale nic zajímavého na tom nebylo. Ať jsem čuchal, jak jsem čuchal, nic jsem nevyčuchal. A za chvilku chtěla pánička klec vystříkat preparátem proti různým cizopasníkům, kvůli výskytu vší ve škole. No jo...ta prevence! Ale musela klec vystříkat ve vaně, ale kdybych tam dál pobíhal, mohl bych se otrávit. Tak mě teda dala do papírové krabice. Moc se mi tam nelíbilo, měl jsem tam málo hoblin, ale všimnul jsem si tam malé dírky. Zvědavost mi nedala, a musel jsem se prokousat ven. Najednou jsem stál sám volně ve velkém pokoji. Trochu jsem se bál, ale také se mi to líbilo. Procházel jsem se tam a očuchával jsem skoro všechno, co se mi zdálo zajímavé. A že toho bylo dost!
Ale najednou se mi zdálo, jakobych něco slyšel. A najednou jsem se ocitl v rukou mé páničky. Ta mi chvilku říkala, že jsem si mohl ublížit, a abych už nic takového nedělal, ale mě to bylo fuk. A tak jsem měl radost, že jsem zase ve své (teď už) voňavoučké kleci, a že můžu sledovat televizi spolu se svojí páničkou. Teď už jsem hodný křečík a neutíkám z krabic, protože vím, že se to nedělá. Vy ostatní křečci, hlavně neutíkejte, protože vaší páníčci vás mají rádi a dobře se o vás starají. Utéct jim by nebylo moc hezké. Tak Křečóóój!
Přidáno: 43 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 87