Jak jsme s pánikem odklízeli sníh

Ze dveří jsme vyšli ověšení nářadím a hned u výtahu pánikovi nejdříve spadlo hráblo pak lopata, když mu padalo i vodítko tak se rozčílil a prohlásil, že to teda nebyl výborný nápad. Pak přijel výtah, všechny bebechy jsme naskládali do výtahu a vítězně jeli vstříc lopotné práci.

Jen jsme vyšli z domu tak pánik zapadl až po kolena do sněhu, teď Vám nemůžu štěknout co prohlásil není to vůbec slušné. Pak jsme začali s úklidem, pánik se činil seč mu síly stačily a já začal odklízet sníh čenichem směrem k pánikovi což se nesetkalo s žádnou pochvalou jak jsem užitečný, to jsem ještě přehlédl a pomyslel si že čenichem to není ono a tak jsem začal hrabat zadními tlapkami a také směrem k pánikovi, to už se pánik rozčílil a prohlásil že nic nevidí, když mu hrabu sníh přímo do očí. Tak jsem se urazil, a odšoural jsem se kus o dál, rozhodl jsem se že už pomáhat nebudu a budu se věnovat stopám které tam zanechali kamarádi (čuranky). To se pánikovi také nelíbilo a stále mě napomínal že to nemám očichávat.

Tak jsem se rozhodl že se půjdu vyvenčit sám, rozběhl jsem se na louku a tam už byl kamarác Matýsek, běhali jsme v tom vysokém sněhu já jsem ho měl až po bříško a Matýsek se mi úplně schovával a já ho ho hledal, jednou jsem ho chtěl vyhrabat ze sněhu, jen jsem začal tak mi Matýsek utekl, ani nevím jak, ( já jsem byl otočen zádkem a místo abych ho vyhrabal, tak jsem ho ještě zasypával sněhem, byla to legranda). Pak mě pánik zavolal a šli jsme domů po odklizeném chodníku se schváceným pánikem. Doma jsem dostal za vykonanou práci psí tyčinky od páničky a také pochvalu (tak přece mě někdo pochválil). Teď už jsme s panikem v pelíšku a zdají se nám krásné sny. (Viz foto) Bruno-Laky.

Přidáno: 53 bodů