Jak jsme si udělali výlet po okolí
Středa, 20. květen 2009
Už jako malé štěňátko jsem zbožňoval, když malá panička vzala kolo a jeli jsme se projet. Dávali jsme si závody a já jsem se snažil, abych vždycky vyhrál. Byla to švanda a všichni sousedé obdivovali, že takový malý pejsek může tak rychle běhat, takže jsem se pak tvářil náramně důležitě. Jediný, koho jsme ale k našim hrám nemohli přemluvit, byla větší panička, nějak se s kolem nekamarádila, takže s námi byla jen když jsme se rozhodli pro pěší procházku. To jsem ale musel chodit pomalu a nesměl jsem jim moc utíkat, což mě bavilo o trochu míň.
A tak jsem pomalu rostl a užíval si švandu s malou paničkou a s velkou chodil na procházky a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo změnit. Musím se přiznat, že čím jsem byl starší, tím už jsem běhal s malou paničkou pomaleji, už jsem nevyhrával tak často a začal jsem dávat přednost pomalým procházkam s velkou paničkou. Ale to jsem netušil, že mě čeká velké překvapení. Když se jednou vrátily paničky z výletu, na který jsem s nimi nemohl, přiběhl jsem je přivítat do garáže a najednou koukám a ony tam stojí kola dvě. Nejdřív jsem si myslel, že k nám někdo přijel na návštěvu, ale pak jsem zjistil, že si kolo pořídila moje větší panička.
Hned druhý den se rozhodla kolo vyzkoušet a u toho jsem samozřejmě nemohl chybět. Vystartoval jsem jako za mlada a celou dobu s paničkami držel krok, občas to sice nebylo tak těžké, protože větší panička se s kolem teprve sžívala, takže jela raději pomalu a občas to pěkně cestou šněrovala. Já jsem měl aspoň čas koukat po srnkách a zajících, kteří nám v lese přebíhali přes cestu a párkrát jsem se pěkně lekl bažanta, který na mě vyběhl z houští. Chvíli o mě paničky měly strach a honem mě k sobě volaly, to když nade mnou začalo kroužit káně a vypadalo, že by si dalo svačinku. Tak jsem honem přiběhl, aby ten pták viděl, že nejsem v lese sám.
Pak když jsme se vraceli z našeho výletu, stihl jsem ještě pozdravit všechny své kamarády, kteří na mě štěkali za plotem a záviděli mi, že jsem byl na projížďce, zatímco oni musí být jen na zahradě. Pak už jsme dorazili domů, já prý jsem byl podle paniček jako čuník, takže mě bohužel čekala koupel a to jsem přitom byl tak nadšený jak pěkně voním bahnem a lesem, ale do pelíšku jsem prý takhle nemohl. Přetrpěl jsem tedy koupel, pak jsem se pořádně nabaštil a musím říct, že jsem spal už ve chvíli, kdy jsem měl ještě zadní tlapky venku z pelíšku.
Přidal uživatel "Hanisek" - přidáno 65 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 212