Jak k nám přišla kočka Míca

Bylo to v létě, kdy venku sálalo sluníčko, ale panička musela v kanceláři sedět v teplém svetru a silných ponožkách. Pan domovník, aby se ta ratejna trošku ohřála, nechal otevřená vrata dokořán (u volně přístupné části budovy), aby slunko mohlo alespoň trošičku ohřát ty ledové chodby. Panička taky měla otevřené dveře z kanceláře a najednou se jí zdálo, že periferně něco viděla. Bylo jí divné, co by se mohlo hýbat v kanceláři na podlaze a první co jí napadlo, byla krysa nebo myška. Nechala práci prací (tehdy se nepsalo na PC, ale psacích strojích)a šla na průzkum. Jaké bylo její překvapení, když před svým stolem uviděla sedět mouratou kočičku. Způsobně, pěkně ocásek obtočený kolem tlapiček seděla a koukala na paničku. Vůbec se nebála, nechala se pohladit a jen potichoučku mňoukla. Panička měla v tašce pacholíka, tak jí ho dala na zem. Micka byla asi hladová, protože ho v cuku letu vylízala a usadila se u paničky k nohám a nechtěla se odsud hnout.

Protože byl tehdy dlouhý úřední den, měl pro paničku přijet páník, aby byla doma dříve. Jaké bylo jeho překvapení, když přišla k autu s velikou krabicí. Už do telefonu mu říkala, že má pro něj překvapení, ale neřekla jaké. Až tedy tehdy zjistil, oč se jedná. Kočička seděla potichoučku v krabici, ani nemňoukla, byla přímo vzorná. Nechala se hladit, lísala se. Tak si ji odvezli domů, do panelákového bytu. Tam si to Míca, tak jí začali říkat, očichala a dožadovala se vstupu na balkon. Panička jí tam honem dala krabici s novinami a Míca tam způsobně vykonala svou potřebu. Pak se stulila páníčkovi do klína a jen předla.

 Oba z toho byli překvapení, zkoprnělí a přemýšleli, co s kočkou v paneláku.
Přišel víkend a tak jeli na chalupu, kterou měli 15 km od domu. Kočka samozřejmě jela s nimi a už tam zůstala. Pobíhala po loukách, ale na zavolání se přišla vzorně ukázat, nabaštila se a zase si šla po svých výletech za myškami. Nechali jí tedy tam s tím, že v týdnu ji zkontrolují. Tak to šlo celkem 3 měsíce naprosto bez problémů, Míca jak slyšela přijíždět auto, přiběhla, přivítala se, snědla nějakou mlsku a zase si šla po svých. Spát chodila na půdu do slámy. A jednoho dne přijeli, volali, hledali, ale nic. Míca byla fuč. Jen stopy na terase zůstaly, ale byly to stopy ne kočičí, ale člověčí. Podle toho usoudili, že se Míca někomu zalíbila a ten si ji odnesl domů. Oba z toho byli tak smutní, že si následně pořídili Mindu, ale to bude zase jiné povídání.

Přidáno: 80 bodů