Jak mi pes změnil svět
Středa, 16. únor 2011
Od útlého dětství jsem milovala psy. Malí, velcí, chlupatí. Bylo jedno jaký bude, hlavně že bude mít čtyři nohy a studený čumák. Asi v 11 letech, jsem každému vykládala, jak jednou budu mít psa - jorkšíra, a děda mi na něj udělá boudu ze dřeva. Každý se mi smál, nikdo mi nevěřil, že ho oravdu budu mít.
V červnu roku 2008 mojí tetě umřel jezevčík. Byla jsem z toho zdrcená a celé dny jsem jenom seděla a dívala se na Betčinu fotku. 3. srpna, o datum si pamatuju přesně, jsme si jeli pro jorkšíra, ano toho vysněného. Musela jsem tu ránu zalepit a i když vím, že ta rána tam pořád je.
Betinka - jak se jorkšírka jmenovala dostala stejné jméno jako jezevčík.
Byla to černá koule s hnědýma očima a doprovázela mě na každém kroku. První noc s Betkou jsem nespala, protože jsem se bála, že bych ji zalehla. Ráno jsme si vyzkoušeli co Betka řekne na obojek, nebo i na vodítko. Ze začátku ho kousala, potom si zvykla.
Uplynuly 2 roky a já se rozhodla, že s Betkou skusíme něco jiné než gaučing.
No dobrá. Šly jsme tedy na základní poslušnost. Betka se bála ostatních psíků, ale na konci kurzu se s nimi i proběhla. Co dál? Tak třeba agility. Začala jsem sledovat videa, jak běhají bordery a jiná plemena a těšila jsem se, že nám to půjde taky tak.
Ze začátku to byla bída a utrpení. Tunelů se bála, kladiny taky. Po 8 měsících snažení dáme i lehčí sekvenci.
Díky ní jsem poznala partu skvělých lidí agiliťáků, zavedla mě do tajů chování psů a vyvedla ze života stráveném u počítače nebo televize.
Díky ní se nenudím ani minutu.
Přidáno 59 bodů.
Počet přečtení tohoto článku: 164