Jak nás kdysi Didinek varoval
Neděle, 13. únor 2011
Didinek byl náš první jorkšírek. V té době jsme měli i morčátka a křečky. S morčaty Didi vycházel hezky, ale křečky by za normálních okolností zadávil. Holt pudy teriéra šlechtěného k lovu krys a potkanů se v něm nezapřely.
Jednou v noci ale křeček Majkl utekl ze své klece. Didinek byl nervózní a chodil ke mně do pokoje, kňučel, škrábal mi na peřinu, choval se zvláštně. Pokaždé jsem usnula a nevěnovala tomu pozornost.
Když už to ale bylo asi popáté, doposud jsem nevěděla, co se děje, ale v domnění, že pejsek potřebuje jít ven, jsem vstala a když jsem ještě rozespalá seděla na WC (je to sice nevhodné psát, ale takhle se to opravdu stalo), uviděla jsem tak nevídaný úkaz..
Z chodby na mě koukal Majkl a za ním seděl, strážil jej a celý se klepal Didinek a opětovně mi dával najevo, co se děje. Až tehdy jsem si uvědomila, že celou dobu mě budil proto, že Majk vylezl z klícky a toulá se po bytě.
Zvláštní, že ho tehdy Didi nezakousnul, že mi o tom dal vědět a ukázal mi, co se děje.
Od té doby byl s Majklem opět jako šelma a její oběť, zase jej chtěl scvaknout mezi zuby.. Ale tu noc, tu mu neublížil a ještě mi to přišel sdělit. Byl to zvláštní zážitek. Nezapomenutelný.
Přidáno 45 bodů.
Počet přečtení tohoto článku: 179