Jak se nám narodila křeččí mláďata...
Středa, 3. únor 2010
To bylo jednou na podzim, když přišla pánička domů a...ŠOK! V kleci mé spolubydlící křečice spatřila několik malých, holých, a slepých stvoření. Byla to malá křeččí miminka. Měl jsem ohromnou radost, že vidím ty prcky. Byl to totiž srandovní pohled! A jak si je tak pánička prohlížela, všímala různých skvrn, znamínek, a také malilinkatých částí těla. Do klece se ale nemohla dostat, páč naše "Velká Máma" útočila na každého, kdo se jen klece dotkne. Slyšela každičké šustnutí v obýváku. Zkrátka bránila svoje děti.
Všichni, kdo tu krásu viděli, zůstávali stát před klecí a sledovali, jak maličká mláďátka spí, nebo jak si hrají. Bylo jich 8...Docela dost! A celkem hodně toho snědli. Jenže klece jsme měli doma jenom 2, a až miminka vyrostou, nevejdou se do nich. A tak se všichni členové rodiny snažili sehnat jim nový domov, aby až přestanou potřebovat "maminku", mohli žít v dobré péči. Nikdo je nechtěl, že prý jsou křečci k ničemu, že je lepší kočka nebo pes, ale to vůbec není pravda! Vždyť nezáleží na tom, co je to za zvířátko, ale jak se chová a jak moc ho máte rádi. To si ale všichni uvědomili moc pozdě. I když jsme to udělali neradi, museli jsme je dát do zverimexu. Báli jsme se, že je použijí jako potravu pro hady, nebo ostatní masožravce, ale neměli jsme na výběr.
Hned odpoledne se ozvali 2 lidi, kteří chtěli naše "křečátka", ale měli smůlu. Už jsou ve zverimexu, a jak všichni doufáme, nejsou v hadím bříšku. Zkrátka se všichni ozvali do týdne po tom, co jsme jim našli dočasný domov. Za pár týdnů se ozvala prodavačka ze zverimexu, že křečky prodali spokojeným zákazníkům. Věřili jsme jí, a tak žijeme dál šťastný křečo-lidský život v malém městečku. Je to fajn, přeju to i "prckům křečátkům", zažít to. Je to něco, co by si přál každý Křečík!
Přidáno: 45 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 294