JAK SI NEJLÉPE ZKAZIT ZÁVODY

Začalo to v pátek v 7h ráno, když nás Léňa vyzvedla u baráku. Panička táhla spoustu věcí, ovšem jak to občas dělává, když někam jedem. Bohužel pršelo, tak to nebylo nic moc. Dělali sme plno zastávek, protože Lenka musela ještě zařídit pár věcí. První zastávka byla v Turnově. Tady nás Šárka vypustila, aby jsme se vyvenčili. Ale my si šli radši hrát a krásně jsme prohnali kolem keře mokrou trávou, takže pak paničky držkovaly, že v autě smrdíme. Takových zastávek bylo spousta, ale většinou jsme čekali se Šárkou v autě. Velkou zastávku jsme dělali ještě v Hořicích, kde jsme se šli projít do parku, kde měli nějaké sochy či co. Paničkám se to líbilo, mě a Akimovi to bylo vcelku jedno. Po vylítání jsme jeli zas dál. Tentokrát už bez přestávky.

Když jsme dorazily do Kostelce, tak si paničky jely nakoupit a pak jsme jely na cvičák. Panička sehnala paní učitelku a šly omrknout cvičák. Zjistily, kde můžou zaparkovat a kde rozložit stan na přespání. Když jsme zaparkovaly, tak nás pustily ven. Já ale jen zavětřila, koukla a chtěla zase zpátky do kufru a jet pryč. Akim to nechápal, ale já věděla svoje, co mě čeká.

Když mě panička přesvědčila, že nikam nejedeme a že to bude dobrý, tak jsme si šli zacvičit. Navzájem si paničky odvelely poslušnost, udělali jsme si překážky - metrovku, áčko i kladinu a měli jsme hotovo, bohužel ne ale úpně. Pak jsme šli do zveráče za Olinkou, ale nebyla tam, ale paní, co tam pracuje s ní, nás s Akimkem nakrmila dobrůtkama. Když paničky koupily vše, co chtěly, tak sme šli zas zpátky na cvičák. Cestou jsme se stavili za Benym, ale jen ho rychle pozdravit, protože pršelo. Na cvičáku se rozložil stan, vystlal se dekama, spacákama, nanosily se zásoby jídla pro paničky a vše co bylo potřeba. Pak panička poslala Léňu do poslední zástěny a šla si se mnou zkusit revíry, který jsem zase viděla minimálně po 3 měsících. Celkem mi to šlo, jen hned na tu první se mi nechtělo běhat, protože jsem tam něco cítila, co se mi nelíbilo, ale nakonec jsem ji vždycky oběhla. Pak se do klubovny daly sušit věci a šlo se večeřet a spát. Paničky ještě koukaly na film, my s Akimem jsme se zatím poskládali a usnuli. Průběžně jsme se budili, přesouvali se, pořádně se nevyspali. Ani my, ani paničky.

Ráno se uklidily věci, sbalil stan, vyvenčili jsme se a všechno to začalo. Mezitím už totiž začaly přípravy závodů. Když se začali sjíždět závodníci, začalo to tam houstnout a my se šli taky přihlásit. Panička byla celkem naštvaná, protože u přihlášky se ptala, jestli chtějí očkovací průkaz, to jí řekli, že ne, že nám věří. A když si s námi šly ještě trošku zacvičit, tak nás pak naháněli, že jsme nedali očkováky!! Ale vzala to ještě v klidu, naopak ještě uklidňovala Léňu.

A byl nástup a slavnostní zahájení. Takže jsme všichni nastoupili, po úvodním proslovu si páníci vylosovali papírek se startovním místem a šli jsme si pro bodovací tabulku. Kromě toho, že paničce jako ZKO napsali Kostelec místo Jablonce, zvyklí z dob, kdy tam panička studovala a já patřila ještě škole. Paničky zabraly odkladačky a mohlo se začít.

První šly ZZO a ZVV1 bez střelby a obran. Akim šel v ZZO předposlední. Poslouchal hezky, jen se mu nechtělo pro aport. Navíc náš balonek se líbil všem závodícím hafanům, takže se pak holčině před náma podařilo, že ho omylem sebrala, tak si museli pučit jiný. Nechtělo se mu běhat ani pro ten náš, natož pro cizí, když byl bez šňůrky. Ta holčina, co ho sebrala, se omluvila a dokonce přemluvila pana rozhodčího, aby mohl Akim udělat ještě jednou aport se svým míčkem, ale nepomohlo to. Ono taky komu by se chtělo po dlouhodobém odložení. Takže za aport nula. Celkem získal 47bodů.

A byla řada na mě. Byly zároveň ZVV1 se střelbou a obranou (kde jsme byly my) a ZM, šly jsme jako 5., takže jsem slyšela spoustu střelby, kterou nemám ráda, než jsem šla na plac. Když se to blížilo, šla mě panička vyvenčit, ale já ani nechtěla. Jak to jenom šlo, snažila jsem se utéct, ale nikdy mi to neprošlo. Na place se mi ani k rozhodčímu nechtělo, ale nějak jsem tam došla a i jsem si sedla. První cvik byl přivolání. Rozešly jsme se, panička mě na povel rozhodčího pustila a já krásně odběhla, s čímž mám většinou děsný problémy, protože jsem malý závisláček. Jenže v tu chvíli vystřelili na ZM, takže když mě měla zase přivolat, tak jsem nabrala směr Léňa a pryč. Panička na mě zavolala 2x, ale když viděla, že absolutně nereaguju a mířím k odkladačkám, tak to vzdala a šla k rozhodčímu.

Já mezitím zalezla do bezpečí odkladačky, kde mě zavřela paní učitelka. Panička přišla s brekem, ale šla se se mnou mazlit, kupodivu. Dlouho tam u mě seděla. Přišla tam i Léňa, ale panička ji poslala, ať se jde dívat, že to bude dobrý. Pak jí sprdla učitelka, že mi nechala otevřený kotec, ale takhle mě aspoň nenaháněli bůhví kde. Každopádně tohle moje "překvápko" pro nás znamenalo diskvalifikaci, ale pořadatel nám vyjednal, že můžem jít na obranu, což jsme správně jít neměly.

Před obranou mě panička vzala k zástěnám, zavelela "parchant Jiříček" a já začala šílet, jakoby předtím žádná střelba ani nebyla. Tehle povel totiž znamená, že budou obrany. Když jsem se konečně dostala na řadu, tak už sem byla hodně natěšená. Byla jsem vyslána na 1. zástěnu. Oběhla jsem ji až na 3. povel, stejně jako všechny ostatní. U poslední, kde byl figurant jsem se zastavila, udělala HAF, obešla zástěnu, zase HAF a takhle ještě asi jednou, panička šílela. Když přišla k nám, tak jsem se jí bez povelu přiřadila k noze, což bych správně neměla, ale budiž. Pak byla prohlídka figuranta a výslech, to nebyl problém, na to se těšim, to už si kousnu. Zákus dobrý, pouštění bez problému, mohlo se pokračovat.. Hladké zadržení taky pohoda, jen mi bylo vytknuto, že to bylo pomalý, ale co. Pouštění opět ok. No a nakonec kontrolní zadržení s protiútokem - tam nastal problém.

Doběhla jsem k figurantovi, zakousla se, to nebyl problém, "zmlácení" od figuranta obuškem sem taky zvládla, to mě nevadí, vždycky zavřu oči a prostě držim. Ale jak jsem tak držela a poskakovala na zadních, jak se hýbal figurant, tak jsem najednou pustila. Figurant mi nabídl rukáv znovu, já se zakousla, ale hned zas pustila a levou zadní packu jsem měla zvednutou. Zkoušel to ještě jednou, ale zas to samé - zákus a hned puštění. Takže tím pádem rozhodčí ukončil obranu a dostali jsme diskvalifikaci.

Paničku nejvíc mrzelo, že nevzal v úvahu to, že jsem nepustila kvůli nápřahům a úderům, protože jsem pustila až pak. Ale co naděláme. Holt smůla. Když jsme pak čekali na výsledky a vyhlášení, tak figurant dával ještě kousnout, tak ho panička poprosila, jesli by mi dal ještě kousnout.. Nebyl problém, já se na něj sápala jak divá, packa nebolela. Zákus v pohodě. No a výsledky už byly jasné - poslední místo.

Když jsme chtěli odjíždět, tak při rozloučení ještě paničku stihla sprdnout p. učitelka, takže jsme pak odcházeli velmi rychle. Cesta už byla v pohodě. Léňa nás vysadila na chaloupce, kde dostala slibované lívance a vyrazili s Akimkem domů. Tak uvidíme, jak to bude za rok. Třeba zase pojedeme, ale nevím, nevím.

Přidáno: 60 bodů.