Jak si pes vybírá pána

Jak už jsem řekla ,rozhodla jsem se pořídit nového psího kamaráda se kterým bych trávila veškeré své volné chvilky a dala mu všechnu svou lásku,kterou jsem byla schopna dát. Jenže byl tu jeden problém. Moje maminka psy sice bezmezně milovala stejně jako já ,ale nechtěla zase za pár let snášet odchod zvířátka na které se jistě zase tolik upne, tak jak to bylo u našeho Rockyho. No a tatínek ten nechtěl o pejskovi ani slyšet.

I přez tohle všechno jsem se o víkend sebrala a jela do blízkého útulku a šla si prohlédnout ty opuštěné dušičky čekající na lásku a vlídné pohlazení od milujícího majitele. Prošla jsem si první sekci ,kde byli malý pejsci , ale jelikož byl Rocky jackrussel teriér chtšla jsem změnu. když jsem se dívala na ty smutné psí tváře,na to jak se jejich ocásky mohou přetrhnou ,když vás vidí,jak všichni doufají ,že si vyberete právě jeho. Bylo mi tolik smutno a měla jsem chuť vzít si všechny do jednoho.Pak jsem se zastavila u kotce,kde sedělo nádherně zabarvené šťěňátko, nejspíš výmarský ohař. To šťěňátko mi padlo do očí a od prvního pohledu přirostlo k srdci. Bylo hodné , aktivní,byl to pěkný rošťák a z očí mu přímo koukala láska a víra..víra v naději. Byla jsem rozhodnutá, že ho musím mít. Pejska jsem si zamluvila a domluvila jsem si schůzku na další den.

Další den jsem tedy nastoupila do auta a rozjela se směr útulek. Cestou mě hlodalo svědomí a říkala jsem si co na to mamka a taťka a aby to neodnesl ten malý cchudáček, abych ho nemusela vrátit. Dojela jsem ale do útulku a vzala si toho malého rošťáčka na procházku , což jsem ovšem neměla dělat ,protože mi přirostl k srdci ještě víc. Vrátila jsem pejska a s omluvou jsem vysvětlila jaký mám problém. Nastupovala jsem do auta a celou cestu jsem měla oči plné slz. Bylo to pro mě strašně těžké. Takhle moc mi přirostl k srdci Rocky až snad za měsíc našeho společného soužití. Tohle jsem sama nechápala. Nechápala jsem jak mi mohl za takovou chvíli tolik přirůst k srdíčku.

Jistě,že jsem to nevydržela a další den se vydala opět směr útulek. Když jsem však přijížděla k útulku čekalo mě nepříjemné překvapení. Moje vyvolené šťěňátko držel v ruce někdo jiný a vypadalo to ,že si ho chystají vzít domů. Když jsem vystoupila z auta tak se má obava vyplnila. Pomalu jsem se s tím smiřovala a vracela se zpět k autu, samozdřejmě z brekem. Co se ale nestalo .. věřte nebo ne mé vyvolené šťěňátko se vyklubalo svým budoucím majitelům z náručí a běželo směrem ke mě. Tohle už jsem prostě nesnesla a naštěstí chtěli majitelé útulku pro své pejsky to nejlepší a rozhodli se , že ho dají mě, že jsme prostě nerozlučná dvojka. A tak k nám přišel Roby. Bála jsem se reakce maminky,ale ona z toho byla k mému překvapení šťěstím bez sebe. Táta dělal nejdřív drahoty ,ale Roby si ho doslova omotal kolem prstu hned za pár dní.

Robyho příběh zůstane v mé paměťi asi na vždy. Měli jsme oba velké štěstí a jsme člověk a pes ...jsme jako jeden :)

Příběh se nestal mě ale mé starší sestře Adrianě.

Přidáno: 80 bodů