Jak si užít první dny po porodu

Princezna stála nad těmi třemi krásnými štěňátky a neměla si kam lehnout, protože prcci byli roztáhlí po celým pelíšku . Dala jsem prcky na jednu stranu , Ebbynu položila na druhou , přiložila k ní malé sviště a čekala na její reakci. Ebbynka byla klidná , ale jedno štěně ne a ne se napít , přisát . Vůbec neotvírá tlamičku .Beru telefon a volám zpátky na veterinu. Opět se dozvím, že štěně nemusí mít sací reflex a že si manžel má přijet pro glukozu . Štěstí, že to máme kousek. Manžel přijíždí s glukozou , já podle instrukcí namačím ušní tyčinku do ní , pak do tlamičky největšího uřvance , oblemcám cecík, přiložím štěně a slyším mlaskot . To byl ráj pro moje uši. Nikdy nic podobnýho jsem nezažila. Krásný , moc krásný pocit.Snad nejlepší dárek, který jsem mohla dostat .

Jdu si zpátky lehnout na gauč , dívám se na šíleně znečištěnou postel , kde jsem měla ted´ spát . Pořád nemám energii vyprat . Nemám ..., vlastně ji ani nehledám a jdu zpátky na gauč. Sednu si , vyhrabu čivavy z peřiny, dám je na zem , lehnu si..cítím , jak si čivavy vyskočili a lepí se mi k nohám. Nemám sílu je ani okřiknout a usnu .

Po hodině příchází to stejné ...stejný řev ...už mi nepřichází tak romantické mít štěňata. Chci si odpočinout .Opravdu . Zjišťuju , že mi je zle . Jsem malátná , bolí mě bříško , hlava...chce semi zvracet,volám manželovi, ptá se mě , co jsem snídala . Já ? Já ti ještě zavolám. Manžel mi říká - ne, ty mi tedˇ řekneš , co jsi tedy snídala. Říkám, že nic a vzhledem k tomu, že je po 11 hod tak to jdu napravit . Nevím, co dřív . Štěňata bečí , mě je zle . Žádná pomoc na obzoru . Prvně obstarám ubrečence , a pak snídám . Jdu si opět lehnout a žádám Ebbynku , aby se o ně už starala . Mrkla na mě a snažila se taky spát. Bylo mi jí tak líto . Měla míň sil než já . Beru zpátky svoje slova, pohladím ji a říkám že to spolu zvládnem , že jí pomůžu . .....
Bohužel jsem to nečekala tak brzy. Budili mě co hodinu, možná hodinu a půl a chtěli pomoct . Hlavně to malý miminko, co nemělo sací reflex . Dohromady mu to trvalo 5 dnů, než se naučil sám si přijít k cecíku a napít se. Mezitím se mamka projevila jako macecha. Bohudík, že mě malej probudil , když ho mamina držela v předních packách kolem krku a vypadala opravdu vyděšeně . Vyjmula jsem malýho pejska,zvýšila na ni hlas s tím, že se to nedělá a že pokud ho nechce ,klidně si ho vezmu a vypiplu si ho sama. Zkusila to pak ještě jednou . To už jsem měla vytvořený systém, že jedinnou samičku dám k prvnímu cecíku tak, aby ji viděla , pak jsem dala první narozené štěně a k zadním nohám jsem přikládala malé štěně.

Poslala jsem manžela, aby koupil psí sušené mlíko . Tři týdny jsem nevylezla ani na zahradu , protože jsem se bála, co by Ebbyna vymyslela . Od třetího dne narození jsem jí pomáhala s kojením. Aspoň dvě jídla jsem jí odkojila hrozně malinkým dudýlkem , ale štěňata byly chytřejší , když to šlo ...tak ji sály a krmili se lepším :-) .
Po 4.týdnu jsem zkoušela přilepšovat tvarohem , smetánkou ....rozmixovanou paštičkou....někdy to zmizelo, někdy ne . A pak jsem na to přišla. Když jsem šla s pejskama na zahradu , tak někdy s námi šla Sheila a někdy ne. Přez okno jsem ji zahlídla jak se vyhrabala z pelíšku a zamířila přímo ke štěňatům - ke žrací části. Štěňata ji nezajímala. Tím si políčila , že jsem ji brávala na každou vycházku s sebou .

Po 21 dni poprvé otevřeli oči a po 5týdnech sami chodili k miskám. Ebbynu sály do 2,5 měsíce věku . Je to moc krásný zážitek mít štěňata , ale příště až je budu chtít , tak si je koupím :-)

Přidáno: 80 bodů