Jak už jsem nechtěla psa
Pondělí, 8. březen 2010
Manžel jezdil po montážích a aby mi doma nebylo smutno pořídili jsme si štěně jezevčíka.Měla jsem smůlu.Pejsek měl padoucnici a po dvou letech bylo nutné jeho i mé trápení ukončit.
O dalším pejskovi jsem nechtěla ani slyšet,ale můj smutek manžela donutil donést nové štěně.Zamilovala jsem si ho.Prožili jsme s ním krásných devět let.Pak přišla nemoc.Týden jsem bojovala-rakovina byla silnější.Striktně jsme zakázala dalšího pejska.Vydrželo mi to pět let.
Když jsme pro nového mrňouska jeli,chtěl manžel vědět,jak budeme vybírat.Ještě stále jsem si nebyla jistá,jestli to byl dobrý nápad.S konstatování,ať si vybere jak chce,jsme dojeli na místo. Než jsem stačila cokoli udělat,přihnalo se k nám štěňátko,očichalo mi botu a pak mi jí počůralo.Když jsme seděli s majitelem,prcek se motal kolem nás a celkem úspěšně mi okousal ucho od kabelky.A když se unavil taháním tkaničky z mojí botasky,ustlal si u mě.Prostě si mě vybral.Nešlo dělat,že ho nevidím,že ho nechci.A tak než jsem si to stačila uvědomit,omotala si mě kolem tlapky.
Za měsíc mu bude rok a já jsem šťastná,že ho máme.Doma je veselo,chodíme na vycházky a ožilo i naše manželství.Díky Citečku,že jsi.
Přidáno: 32 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 374
-
Tak to známe taky podobně,
08.05.2010 23:35:16
Uživatel6935 INA napsal(a):
když jsme se po deseti letech bez pejska rozhodli zase pro foxteriérku,jeli jsme se "nezávazne" podívat na inzerát na štěňátka. než jsme začali povídat, pán pustil první štěně ven z kotce od mamínky, byla to její poslední fenečka, a ta si nás tak oblíbila, s radostí, že půjde do světa nás olízala po celém obličeji každého zvlášť (mně a manžela) a druhý dne jsme si pro ni dojeli se vším všudy. Ani se neloučila, vlítla do auta a byla a je pořád naše zlatá holka, škoda, že se jí blíží 15. rok, tak jak dlouho s námi ještě pobude...:_/