Jednou takhle na procházce....

Byla - jako obvykle- strašně šťastná že se může proběhnout, pořád běhala z jedné strany na druhou, tak vyletěl z křoví ptáček tam se něco mihlo v trávě, no bettuša něvěděla kam prva pak se mi najednou ztratila z dohledu, ta trubka vběhla do lesa a ať jsem na ni volala jak jsem chtěla ona nikde ani lísteček se nepohnul. Pak něco písklo v lese, rychle jsem běžela za tím, ale tam nic, znovu jsem začala volat na Bettynku opět nepřišla. Za chvíli zase něco knůčelo nevěděla jsem co to je jestli se něco nestalo Bettynce měla jsem slzy na krajíčku něvěděla jsem co se děje co to kňučelo, pak se něco mihlo v trávě něco zlatého a Bettuša doběhla za mnou. Mě tehdy snad spadl kámen ze srdce, byla jsem tak šťastná že Bettynce nic není a že je vpořádku pak jsem si ji připla na vodítko vyvedla z lesa a už jsem ji nespustila z dohledu. Ale pořád nevím co to tehdy kňučelo, možná to byla Bettynka že se třeba kopla do nohy a proto kňučela nebo taky ne a byl to někdo úpně jiný, ale to už se dnes nedozvím....
Konec

Přidáno 40 bodů.