Jeníček

Jednou si hospodář usmyslel , že se Jeníčka zbaví jinak . Vzal ho na procházku do hlubokého lesa a tam mu utekl a nechal chudáka Jeníčka svému osudu . Jeníček , když zjistil , že je v lese sám , tak strašně začal plakat a štěkat na celý les . Uslyšela to srnka a rychle se přiběhla podívat , co se děje . Když uviděla malého uplakaného Jeníčka , tak jí ho bylo moc líto . Zavolala celou svou srnčí rodinu a dívali se , jak Jeníček vykuleně kouká a diví se , co je to za zvířátka , která ještě nikdy neviděl .

Po chvilce poznávání a navazování přátelství se srnčí rodinka rozhodla , že vyvedou Jeníčka z lesa . A tak šli . Cesta trvala dlouho a Jeníček už byl tolik unavený !chtělo se mu spát , měl hlad a chtěl se napít . A také nastával večer . Myslel na to , kde bude spát a kam vůbec jde . A začínal být moc smutný .

A pak po delší chvilce najednou spatřil v dálce světélko . Jééééé, domov , pomyslel si . Otočil se aby se zeptal srnky , ale kouká , že nikde nikdo není . Srnčí rodina jen vyvedla Jeníčka z lesa aby mu pomohla . A dobře věděla , že je tam lidské obydlí. Jeníček jen litoval , že svým novým přátelům nemůže poděkovat . Ještě jednou se otočil k lesu a mazal za světélkem . Ani nevěděl , že ho z lesa pozoruje spousta párů srnčích očí .

V domečku , kde svítilo světélko , žila stará babička , která zrovna byla na zahrádce , když Jeníček celý vyčerpaný a hladový přiběhl a rovnou dírou v plotě hup k babičce . Jééééé, ty malý drobečku , kdepak ty se tady bereš ????Babička se divila , když si před ní Jeníček sedl a upřel na ní svůj krásný pohled . Komu jsi utekl ??? Určitě máš hlad , co ???? Tak jdeme a já ti dám vodu a něco k snědku .

Když se Jeníček najedl a napil , tak skočil do starého křesla a spal až do rána . Ani netušil , že se na něj babička chodila dívat . A ráno , když se probudil , tak měl již připravenou vodičku na pití a zase něco k jídlu a k tomu všemu pěkné pohlazení od babičky . A tak našel Jeníček nový domov ,, kde měl milující babičku , která byla ráda , že není sama . Aby ho měla babička víc a víc ráda , tak byl moc hodný a babičku nikdy nezazlobil .z lesa občas když byl večer, bylo slyšet praskání větví pod srnčí rodinkou , která se chodila dívat , jak se Jeníčkovi daří . A v domečku u lesa se našel jeden pejsek s osamělou babičkou a prožil spolu s ní v lásce celý svůj život . A tak to má být . Na světě vždy každý najde toho druhého ,který ho bude mít rád . Chce to jen trochu času ........

Přidáno: 63 bodů