Justina

A hup už jsem přes nízkou zídu venku v polích a hurá na něj. Jasně, že mu nic neudělám, jen ho trochu vystraším. To jsme se oba krásně proběhli. No a když už jsem vzala dráhu z domova tak ať to stojí za to. Brodím se po břicho ve sněhu a sleduji kde jakou stopu. Aha tudy šly srny, jsou už daleko. Tak se podíváme k potoku no jo volavka šedá a stříbrna jsou na lovu. Ty nechám na pokoji přeci si nebudu máčet tlapky. Běžím podle potoka k hranicím, slyším jak z prvního Polského statku štěkají psi. Musím si s nimi trochu popovídat. Volají abych se stavila, že si pohrajem, ale to se mi nechce není to tak blízko a toho sněhu je přeci jen hodně. Tak je jen pozdravím a už mažu dál. A hele tudy šel lišák, chtěl asi jít k sousedovi na kachnu, jen se prevíte pěkně vrať a hledej si něco jinde. Myslím, že už jsem dost daleko a tak se obloukem přes pole pomalu vracím. Musím stále skákat, sněhu mám až po bříško, už mě docela bolí nohy. Taky jsem si zrovna vzpoměla na moji paničku. Určitě už otevřela branku a taky určitě nahlas nadává. No jo jdu domů. Bude snídaně a tu nesmím propást.

Bela a Tonda už mě vyhlížejí a volají Justino pojď už domů ať se ti nic nestane. Jasně dostala jsem vynadáno i po zadku mě panička pleskla. Já vím, že se to nesmí utíkat. Mohl by mě někdo střelit a moji kamarádi i panička by byli moc smutní. No le co se dá dělat je to silnější než já, tak mi prosím odpusťe. Už to určitě neudělám, až zas zítra.

Přidáno: 48 bodů