Kámoš k sežrání

Kladné body v mém pomyslném deníčku stoupají oslavám také proto, že se sejde více lidí, než je u nás na vesnici obvyklé a je tady víc veselo, větší zábavy i na mou stranu a taky sem tam cosi upadne na zem, ba dokonce mi, jakožto šikovnému pejsánkovi, něco dobrého na zub přivezou.

Zrovna si děti hrály nějakou hru, na honěnou tomu říkaly a běhaly po celé zahradě, dokonce i přes vrata a vrátka vedoucí do džungle naší malé vesnice. Mě si ale nijak moc nevšímaly. Já jen lítal za nima jako splašený. Sousedovic pes přes pole neúnavně štěkal. Lezl mi tím na nervy. A pak jsem se odvážil překročit pomyslný práh domácího obydlí.

Když ona ta nedovřená vrata tak lákala. Tak jsem prostě vystartoval z vrat rychlostí blesku. Děcka na mě kříčela, ale já je nevnímal. Hnal jsem se střemhlav za tím malým raťafákem. On vyběhnul také. A potom jsme se střetli. Boj byl rychlý a myslím, že vítěz byl předem určen. Vyhrál jsem. V zápalu boje jsem hafanovi urafnul část ucha a zpátky k sousedovi běžel, no, trochu pochroumaně.

Koledoval si o to. Konečně jsem vyslechl prosby a nadávky mých kamarádů a s pocitem vítězství, bodejť by ne, když jsem byl jednou tolik větší, jsem si rajzoval zpátky k domovu. Samozřejmě jsem nezapomněl občůrat sloup s elektrickým vedením. Dostal jsem přes zadek a sáhodlouhé kázání. Dneska už nikam neutíkám a páníci mají ve mě důvěru, že mě ani při odjezdu do obchodu nezavírají do klece, abych neutekl.

Přidáno: 40 bodů.