Kdy a jak začít štěně cvičit – zaostřeno na boxíky

Mnozí lidé čekají s výcvikem svých miláčků na cvičák s tím, že se tam štěně všechno naučí. S tímto postupem nesouhlasím a hned vysvětlím své důvody. Bavíme se zde sice o boxerech, ale tento princip platí pro všechny psy snad s vyjímkou těch plyšových. Pro štěně je nesmírně důležité období od pátého týdne věku, kdy se vtiskávají nejdůležitější principy. V tomto období se také dostává do nové rodiny a nové informace nasává jako houba. Proto je důležité nasadit základní nastavení už v tomto věku a nemást ho dvojím metrem později. Pes nepochopí, proč se najednou určitý druh chování trestá, když mu byl dříve dovolen. Platí zde tedy jednoznačně důslednost od prvního dne.

Je potřeba si uvědomit, že pes zůstavá psem, ať si sebevíc myslíme, jak lidsky se chová. Pokud tento fakt přijmete, výcvik i soužití s ním se stane příjemným zážitkem. Pes může být skvělý parťák, starat se o vás, hlídat, projevovat nejrůznější emoce, ale principy, na kterých funguje, nejsou stejné jako u lidí. Pes, kterého trestáte, se netváří po provedené loužičce provinile proto, že by pochopil, že udělal něco špatně, ale proto, že očekává vaši zápornou reakci. Abyste se vyhli strachu, který by mohl štěně frustrovat, je třeba mít na paměti, že lepší je odměnit pozitivní jednání a negativní potlačit „přechytračením“. V naprosté většině se psi dají naučit poslušnosti i bez fyzických trestů. Možná v tuto chvíli nesouhlasíte, ale pokud pes neposlouchá, chyba je v 99% případů na vaši straně. Tato neschopnost provést povel se váže nejvíce na neschopnost psa pochopit, co po něm chcete, na strach a nedůslednost. Pokusím se vám to vysvětlit na ukázkovém případu:

Vás pes vběhne do silnice, vy ho voláte „Punťo, pojď sem! Ke mně! No pojď Puňto! K noze! Nelez tam!“ a jakmile pes přiběhne, dostane klepec. V tuto chvíli jste udělali hned několik zásadních chyb ve výcviku. Za prvé, v balastu, kdy pes slyší několik různých povelů, neví, co si má vybrat. Za druhé je frustrován trestem, který dostane, když se vrátí a vlastně uposlechne jeden z povelů. Tato chyba je obzvlášť nebezpečná, protože z dlouhodobého hlediska vytváří v psovi strach. Neví, kdy zase dostane ranec za to, že vás uposlechl. Trestu nerozumí a bojí se. Opakováním několika různých významů pro změnu docílíte toho, že vás pes nebude poslouchat, protože jednak nerozliší, že jemné nuance pro povely mají stejný význam a druhak si bude myslet, že pokud povel opakujete, tak může poslechnout, až sám bude chtít.

Říkáte si, dobře, budu cvičit od prvních dní, ale jak? Protože je boxer velmi živý, doporučuji vám, věnovat mu co nejvíce času. Není dobré psa cvičit např. hodinu v kuse, protože štěně se brzy začne nudit a ztratí zájem. Je vhodnější cvičit např. po 10minutách několikrát denně. Ve chvíli, kdy přestane být pozorné, ukončete výcvik nějakým snadným povelem (např. sedni nebo pac) a odměňte ho. Pes si časem výcvik spojí s příjemnými pocity a odměňováním a vydrží déle. Nikdy na psa nekřičte. Není to potřeba. Pokud se vám nějaký cvik nedaří natrénovat, zkuste to raději později znovu, nebo hledejte jiný způsob, který by váš pes lépe pochopil. Trest za nepovedený výcvik je kontraproduktivní, protože pes je trestán za něco, čemu nerozumí a vzniká stejná vazba, jako když ho potrestáte, když se vám vrátí ze silnice. Nejlepší je, pokud si chvíli před výcvikem hraje a po výcviku zase. Upevní se tím vazba mezi vámi. Dodržováním těchto jednoduchých pravidel docílíte toho, že pes se vás nebude bát a bude cvičení považovat za hru. Pokud byste s nácvikem poslušnosti čekali až na cvičák a psa nechali dělat, co se mu zlíbí, byl by zmatený. Vidí černobíle, takže si „občas to můžu“ vykládá jako „můžu to kdykoliv“.

Když cvičíte, jediný způsob, zvolit jasné povely. Neexistuje, aby pro jedno přivolání platily dva různé povely. Již mnoho let praktikuji, že „ke mně“ znamená, že pes příjde a posadí se přede mne a „k noze“ znamená, že si sedá vedle levé nohy. Příkaz dávám vždy jen jednou. Pokud pes povel chápe, není potřeba ho opakovat. Slyší vás, ale zkouší, co si může dovolit. Pokud neposlechne, používám ustálený systém výstražných vět a slov, které s různou důrazností použiji k tomu, abych psa upozornila na to, že byl vydán povel. Mezi těmito povely jsou např. „slyšelas?“, „co máš dělat?“, „kde máš být“, syčení, apod. Tyto povely mají svojí logiku. Pokud psa pošlu na místo, používám „kde máš být“ spojené s vizuálním podnětem, který po zažití funguje i samostatně. Např. při nácviku „sedni“ zvedlá dlaň funguje jako „stůj a sedni“. Při „ke mně“ použiji nejdřív oslovení jménem, pak povel, následně mávnu rukou nad hlavou a přidřepnu. Pes si vás při vyslovení jména všimne a když se snížíte na jeho úroveň, poběží instinktivně za vámi. Tím se posiluje nejen pouto mezi vámi a psem, ale také pozitivní zkušenost z výcviku. Později stačí na psa písknout, mávnout rukou a když se k vám blíží dlaň zvednout. Pes to vyhodnotí správně. Nejprve si všimne, že se něco děje, pak přiběhne, protože jste ho zavolali a nakonec si sedne před vámi a čeká, co bude dál. Je podstatné psa neustále odměňovat. Ale jen po perfektně odvedených příkazech. Pokud „ke mně“ znamená, že musí pes přijít a sedět čelem k vám, nesmíte ho odměnit, pokud si sedne zády. Je důležité psa opravit, dát mu jasně najevo, že takhle je povel správně (já používám slovo „tak“). Pak psovi dám „volno“ bez odměny a ignoruji ho. Důslednost se vyplácí. Polovičaté sednutí není sednutí. Pes to velmi dobře ví a pokud mu to dovolíte, bude brzy flákat všechny povely.

Je dobré psa příliš nerozmazlovat a mít na paměti, že vy jste vždy „superalfa“ smečky, proto jste tím, kdo určuje, kolik času s vámi pes smí strávit. Pokud tento kontakt umíte dávkovat, pes vás bude o to více zbožňovat a koukat na vás jako na obrázek :-).

Příště si povíme něco málo o citovém vydírání, ve kterém jsou boxíci tak zdatní.

Přidáno: 100 bodů