Krkonoše, leden 2002

Vystoupali jsme k chatě. Tam jsme si převzali zavazadla a šli se ubytovat. Zjistili jsme, že paní správcová vlastní francouzského buldočka a rotvajlerku. Dan vstoupil do chaty, začenichal a hned to věděl taky. Ubytovali jsme se v podkrovním pokoji a vybalili. Když jsme byli hotovi, vzali jsme Dana s sebou do jídelny na večeři. V jídelně jsme ho posadili mezi sebe na lavici a po čas večeře jsme o něm nevěděli. Choval se slušně, tak jako vždycky.

V noci mě probudil strašlivý hukot a kvílení psa. Zprudka jsem se na posteli posadila a chytila ránu o sešikmený strop. Hučelo mi v hlavě, než jsem si uvědomila, že se střechy sjíždí kus zledovatělého sněhu, což Dana velice čílilo a štěkal jak pominutý. Po chvilce burácela po střeše další lavina a Dan spustil nanovo. O patro níž se rozštěkali rotvajlerka s buldočkem.

Na horách se nám moc líbilo, ale Dan měl zcela opačný názor. Protože každý den musel na nás v chatě čekat dost dlouho, než jsme se vrátili ze sjezdovky, pokaždé se zlobil, že jsme ho tam nechali samotného. Všechno, co jsme po příchodu svlékli, postupně odtahal co nejdál pod postele. Tam si ty mokré věci hlídal a odmítal je vydat.

Poslední večer před odjezdem jsme trochu s přáteli popili a já jsem šla brzy spát. Taťkové po půlnoci a po becherovce dostali hlad. Vzpoměli si na zbytek tlačenky uschovaný za oknem v našem pokoji.
"Jdeme pro Daníka!" bouchl do stolu Láďa. Dočkal se jen prázdných "becherovkových" pohledů.
"Jako že si ho dáme místo tý tlačenky?" zavtipkoval kdosi.
"Ale né! Půjdeme ho vyvenčit a tlačenku sníme venku!"
Taťkové neměli moc na vybranou. Jíst tlačenku v jídelně, nad jejímž vchodem visela cedule - Vnášet jídlo a nápoje zakázáno, se nedalo, a jíst ji u někoho z nich na pokoji taky nešlo, to by jim spící rodina, respektive manželky, nedovolila.
"Teď? V jednu v noci?" posměšně utrousil manžel, "vždyť chrápe! Toho neprobudíš!"
"Až ucítí tlačenku, pude s námi!" rozhodl Láďa. Zvedli se a šli pro Dana a pro tlačenku.

Spala jsem. Probudil mě Daník, když vyběhl celý napružený z pelíšku ke dveřím a začal vzrušeně čichat a frkat do škvíry pod nimi. Se vztyčenýma ušima a mrskajícím ocáskem očekával příchozí. Zavrzaly schody a ozvaly se neartikulující hlasy. Tlumené huhlání a nejistý pohyb na chodbě a nejspíš i blížící se alkoholové výpary - to vše dohnalo Dana ke štěkajícímu šílenství.
"Dane, buď zticha!" zakvílela z postele dcera. Syn se jen obrátil ke zdi. V chatě se ozvali další dva psi. "To je blázinec," zaklela jsem a otočila se taky.
Dveře do pokoje se rozletěly.
"Daníčku, půjdeme ven!" zabreptal Láďa a už měl před očima kus vysněné tlačenky.
Dan překvapením, že má jít TEĎ ven, přestal štěkat.
Ani ho nemuseli moc přemlouvat, šel za vůní tlačenky naprosto dobrovolně.

Přidáno: 80 bodů