Láska skončila
Pondělí, 28. září 2009
Takže sem si sem dovolil napsat příběh..no vlastně román vo mně a Kikusce . Nevím jestli mě znáte no a jestli znáte Kikušku ,ale Kikuška je moc hodná a milá fena .Já začnu jak sme s vlastně seznámili jo???? Bylo to vlstně tak že sem šel s panďou na procházku ..byla tam jedna véééliká fena Berňáka tak sem naní zpozornil . Asi chtěla víc a tak sem jí oslovil něco ve smyslu“vaůůůůů“.Ona nebyla moc nadšená a z jejího stínu mraků a za ní stála černota... vlastně moc povedená fenďuše vořecha kterou sem tu ještě nikdy neviděl a je mi to moc podezřelýý!
No ,ale co fenky sou fenky a tak máme nějaký nový přistěhovalce a tak tááááhnu panďu s tím vodítkožroutem div sem ho neutrh žejo panďí?? No to ve smyslu“vaůůů“sem ňafkat ani nemusel a hnad sme se dali do řeči …. řikala mi že se nově přistěhovali STOP – promiňte že ruším,ale to sem to dobrej co??? ..POKRAČUJEM – no a tak mí panďe nezbylo nic jinýho než aby se s tou její panďou začala taky bavit . Bylo pozdě a mi né a né přestat ňafkat … panďa odhrnula vodítkožrouta a já jí začal ňafkat že jí to oplatíím ! No a vona to už zná a slíbila mi že jí ještě určo uvidim .tak sem byl DONUCEN abych opustil kořist .Vlastně to ani nebyla kořist ,ale byla to taková něžná tvářička … Celou noc a i ráno sem na ni myslel a kňůčel po panďe ať za nima makáme! No pánička si nebyla ani jistá kde bydlej ,ale Voděrady sou malý tak tam se nikdo nedeá schovat:)
Našli sme je zachvilku – byli tam nahoře ucesty jak se de k našeme baráku ,ale tomu vy stejnak nerozumíte.Chvíli sme tam stáli a pak na mně známej hlas začal štěkat … vlastně mně vítat.Hned s toho velkýho domu vyšla její pánička a pozvala nás dovnitř a že je moc ráda že panďa přišla protože sou tu nový a nikoho tu neznaj.První sem si černotu vošmuchal – no panďa mi řekla že je to Kikoušek .. teda Kikuška . Tak sem si vočmuchával Kikušku a zase sme se pustili do řeči .Řeč byla dlouhá a nakonec nás to přestalo bavit a tak mi ukázala slepičky a prej móóóc zlího kohouta !Potom nás panďy přivolali a to sem zjístil že to je psí ucho a poslušňák .Panďa mi řikala že je jejich rodina stěhovák a furt se stěhujou … No,copak to má něco znamenaat?? Kikuška už nebude chtít pryč – tím sem si byl jistej.
Hned třetí den jak sme se znali sme taky vyrazili na společnou prochajdu a moje a její panďa si taky dobře rozumněli:) To je dobře né? Panďa řikala že by bylo prima kdyby sme šli taky jednou k nám a Kikuška byla nadčená no a jelikož byla zrovna zima sníh(To sem vám neřek co?) tak sme si hráli a házeli na sebe sníh dokud nám nebyla zima a já ji ukazoval můj pelíšek moji mističku a moji ložnici .Potom sme byli v suchu a zase nandali řeč a já jí povídal vo bráškovi sousedovi – né nic podrobně protože to je moje Kikuška a brácha je občas takovej zlej naparovač!Taky vo kámošovi Ronínkovi sem mu řikal ,ale to byl Ronča ještě prtě malý a moc sem si s ním nehrál.No a takhle byla řeč a furt dokola až byl večer a mi s Kiki sme si slíbili že zítra zase půjdem na procházku k nim.No a já nelžu a tak sem se vypravil hned zítra sám...
Panďa mně hledala ,ale hned jí bylo jasný že budu u Kiki.Tak sme tam chvíli byli a trochu to u nich proskoumávali no a viděli sme takovej menší zamrzlej rybník.On vipadal jako menší ,ale ve skutečnosti to byl nebezpečnej trhák.No ani sme neváhali a že se trošku sklouzneme a pak zase půjdem sledovat za barák berušky.Ovšem to zklouzání sme neměli dělat,obyčejná hra se zmněnila v náramné křupnutí ledu v rybníku a ten malý rybník za jakého sme mněli se podnáma rozpadl a objevil se obrovitánský.Střepy byli silný a já mněl štěstí že mi nerozřízli nožku ...moc sme kňůčeli ,ale záchrany ?? Byli sme daleko .Po chvíli naše kňůčení slišeli panďy a honem za náma běželi nás vytáhnout ..byli jsme promočení na kost a já dostal v cukuletu pšíkavku.Kiki se nemohla ani hnout a moje panďa zavolala na veterinu.Veťas bydlí jen 4 kiláky od nás a byl naštěstí doma panďa mu řekla že sme spadly do rybníku a že má Kikuška asi zlomenou nebo rozříslou tlapu.
Veťas přijel a odvezl nás pryč k sobě tam nás usušil a řekl vísledy že prej mám ohromnou pšíkafku a nesmím ven jenom musím ležet.S Kikuškou to bylo horší ledovec jí zasáh do středu nohy a jí napadla křeč a led byl tak silný že ji rupla kost a dostala sádru v nožce a nesmí chodit.Bylo mi to moc líto že Kiki je na tom hůř.Týden sme se neviděli jenom panďa potom se šla kouknout na Kiki jak vipadá a řikala mi že je na to moc dobře že to skoro vipadá že je jí líp než mně … Já ležel 2 týdny v pelíšku a 5 nebo 7 dní sem nesmněl ven .Po Kikušce se mi stýskalo a když mi skončila pšíkafka okamžitě sem vzal panďu na vodítko a že vyrazíme. Panďa mněla pravdu Kikušku už běhala – sice se sádrou ,ale její tvář byla jasná žejí nic nebolí a že mně ráda vidí.Radči sme na prohlídku už nešli ,ale zase sme si něco vyprávěli jak sme se mněli atd.
Takhle se to opakovalo 3 týdny takže skoro měsíc .. Kikuška už mněla dvakrát sundanou sádru ,ale hned jí to zase navlííkli .Jednou sem musel bejt doma a panďa ke mně přišla s zhlíceným obličejem jako když mi naposledy řekla že nemaj moje oblíbené pamlsky v zvěráku , no tohle vipadalo na něco hroznějjšího než pamlsek a dostal sem hned chutovku a trochu smuťovku … Panďa přikročila a řekla že se Kikušky panďa zase stěhuje .Moc sem to nechápal,ale po chvíli mi vlastně došlo že když ona tak i Kikuška.Panďa řekla že bohužel jo a to pak nebylo vrčení jako kdyby si mněla jít do jinýho zvěráku ,ale zastrčení čumáku a propadení do staletí do země.Rychle sem oblíkl panďe vodítko a že jí něco dáme narozloučenou a taky sem jí chtěl moc vidět.Panďa koupila uzlík v hnědý barvě pár pamlsků který sem sice nerad ,ale nadruhou stranu i rád dal a nakonec sme jí tam přibalili i její oblíbený granulový set .rychle sme jeli teda běželi.Panďa sice ňafkala že jedou až pozítří ,ale já jí chtěl ještě vidět..nebyl sem sám a hned jí panďa dala ty dárečky a Kiki byla moc smutná – bylo to vidět taky na nás mysleli a její panďa mi dala pískací plasátko které mám doteď a pár pamlsků které sem si nechal zarámovat v bříšku jako vzpomínku.Toto utíkalo trochu sme pokecali a dali první a asi už i poslední pusu …
Odjeli a já na ni myslel – ovšem svět se nezboří kolik kamarádek sem už ztratil? Tohle byla asi první pravá láska a ona to určo cítila taky .. MNĚJ SE KIKI! Doufám že se máš moc dobře Kikuško a doufám že se na nás do Voděrad někdy přijedeš podívat – vyste se zase odstěhovali co?
S pozdravením džentment (to ti tady Kikuško potvrděj všechny feny ) Bonýýýsek;-))
Přidal uživatel "Deuska" - přidáno 80 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 270