Lucky - Jak jsem se zbavil ohlávky

Je mi 1,5 roku, a i když se mnou pravidelně panička od čtyř měsíců jezdila do Psí školičky na výcvik, kde jsem se všem povelům naučil, tak tahat jsem se neodnaučil.

Panička má z mého tahání bolavé, vytahané ruce a také bolavá záda a dokonce dvakrát při mém venčení upadla tak, že přišla domů z vycházky s koleny sedřenými do krve.

Pořídila mi tedy ohlávku jakou mají i koníci a vycházky se mnou si rázem začala užívat, protože se ze mě stal krotký, vzorný pejsek, který netahá a jde krásně u nohy. Panička mě za to, že nosím ohlávku stále chválila, povzbuzovala mě, že mě to sluší, že jsem hodný kluk a dávala mi i piškotky, ale nebylo to nic platné...

Toto ''nadšení'' paničce dlouho nevydrželo, protože s ohlávkou jsem se cítil ponížený a svůj zbědovaný, ukřivděný pohled jsem šířil do celého okolí, že mě všichni začali litovat.

Ohlávce jsem se vyhýbal jak jsem mohl a venku jsem se pokoušel jí všemožně ze sebe sundat. Chodil jsem domů špinavý, jak jsem jezdil s ohlávkou po blátě v pokusu se jí zbavit a panička ohlávku každou chvilku musela čistit, a nejen ohlávku, ale i mě.

Panička se snažila být trpělivá, ale z ohlávky jsem začal mít dokonce i tiky, zarazilo se mi ze stresu i kakání a odmítal jsem chodit na vycházky, které jsem si dříve užíval a radoval se z nich, takže určitě tušíte co následovalo...
Panička už ten můj stres z ohlávky neunesla a přestala mi jí dávat, i když věděla, že z části jsem vše určitě jen předstíral, ale pro ní je důležité, abych byl veselý a v pohodě a to už zase nyní bez ohlávky jsem.

Tak to jsou mé ''zážitky'' s ohlávkou.
Mějte se hezky, HaF Lucky.

Autorka: Milli a Lucky

Přidáno: 30 bodů