Mám nového kamaráda!
Středa, 7. duben 2010
To jsem se tak jednou probudil do úplně normální, obyčejné soboty a těšil jsem se, že se budeme jen tak povalovat a hrát si, ovšem větší panička se rozhodla, že se pojede na návštěvu. No, moc nadšený jsem z toho nebyl, protože jízdu autem moc nemusím a k cizím lidem taky moc rád nejezdím, ale říkal jsem si, že to snad nějak přežiju.. To jsem ovšem netušil, co všechno na mě čeká!
Už když jsme vystupovali u toho cizího baráčku, kde jsem ještě nikdy nebyl, cítil jsem, že poblíž bude nějaký psí kolega. A měl jsem pravdu, sotva jsem se přiblížil k plotu, abych si udělal značku, ze dvora se na mě přiřítila obrovská obluda! Tak jsem se lekl, že jsem zůstal stát se zdviženou packou a zapomněl jsem, co jsem chtěl vlastně udělat. Koukal jsem do těch obrovských očí, které na mě pozorovaly mezi plaňkami a ani jsem nedohlédl na vrchol toho tvora, který na mě začal přátelsky vrtět oháňkou. Abych vám přiblížil tuto situaci, musím vám říct, že jsem jorkšírský teriér a ten "kolega" za plotem je irský vlkodav. Chvíli jsem měl strach, jestli mě přitom očichávání nevcucne jako vysavač, ale nakonec bylo všechno v pohodě a my jsme se s Attilou skamarádili. Sice jsme na té zahradě vypadali asi jako David s Goliášem, ale to nám při těch našich lumpačinách bylo jedno. Naučil jsem se od něj nové lumpárny, které se mi budou hodit u nás na zahradě, ovšem nevím, jestli se budou líbit mojí paničce. Ovšem na svou obhajobu musím říct, že k vyhrabání takové díry, jakou zvládne Attila, by mi nestačil ani týden, takže ty lumpárny nebudou zase až tak velké. Po té, co jsme se s Attilou unavili lotrovinami na zahradě, vzaly mě paničky dovnitř a to jsem teda koukal znova!
Tam vám bylo zvířátek! Z akvária se na mě dívaly vodní želvy, tak jsem je opatrně očichával přes sklo a ony na mě srandovně natahovaly krky, jako by mě chtěly taky očichat. Hned vedle se na mě naparoval velký leguán, tak jsem zaujal taky bojovný postoj a štěkl na něj, aby si o sobě tak moc nemyslel. No a pak jsem se šel podívat na plno klecí, ve kterých bylo tolik barevných ptáčků, až mi z toho oči přecházely! Každý na mě hulákal, jako by mě zdravil a někteří protahovali zobáky mezi mřížemi, jako by mě chtěli zobnout, tak jsem se raději držel kousek dál, abych nepřišel k úhoně. Pak jsem si všimnul ve vedlejší místnosti pelíšku, ve kterém spala kočka, tak jsem si ji taky jen tak z dálky očichal, protože s kočkama nemám moc dobré zkušenosti a nerad bych dostal zase po čenichu, ale přece jen jsem si dodal odvahy a snědl jí trochu masa, které měla na misce. Musím vám říct, že jak se mi na tu návštěvu moc nechtělo, nakonec se mi tam móc líbilo. Když jsem viděl, jak dobře se tam všem těm zvířátkům daří, cítil jsem, že jsme u moc hodných lidí a spokojeně jsem si tam uprostřed obýváku zdřímnul. Pak jsme se rozloučili, já samozřejmě se všemi svými novými kamarády a odjeli jsme domů. No a já už se moc těším, až tam pojedeme znovu. A jen mezi námi, teď jen doufám, že panička neobjeví v rohu zahrady tu díru, kterou si tam hrabu přesně tak, jak mě to naučil Attila!
Přidáno: 80 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 201