Moje akční středa aneb Jak jsem uvízla v okně

Najednou seskočila a hupla do mé klece! Začala mi tam všechno zuřivě přehrabovat. Vyděsilo mě to, protože jsem tou dobou seděla na domečku. Seskočila jsem a chtěla zaběhnout do domečku. Byla jsem tak vyplašená, že jsem si spletla vchod a vrazila hlavu do okna. Okno je ale jenom maličké - a já už jsem pěkně vyrostla. Dříve jsem jím normálně běhala do domečku.

V tom šoku jsem si ale neuvědomila, že už jsem mnohem větší. A co čert nechtěl - já jsem v tom otvoru uvízla! Bylo to strašné! Byla jsem tam skřípnutá a za mými zády řádila Chundelka. Mamka slyšela rachot a přiběhla. Uviděla zuřící Chundelku a popadla ji za kožich. Alespoň si to myslím, protože jsem nic neviděla. Dala ji do její klece a pustila se do záchranné akce.

Bylo to příšerné! Nedařilo se jí mě vyprostit. Já už jsem pomalu ztrácela sílu a naději. Mamka byla úplně vyřízená. Najednou odběhla a běžela vzbudit taťku, který tou dobou už asi hodinu spal. Oba přiběhli. Taťka se mě pokoušel zachránit. Hodně dlouho se mu to nedařilo. Potom mě nějak otočil na záda a vyprostil mě z té příšerné pasti.

Byla jsem pořádně vyjukaná a nechala jsem se od mamky chytit. Mamka mě držela v ruce, hladila mě a uklidňovala. Kdybyste slyšeli, jak jí bušilo srdce! Mně taky! Potom mě vrátila zpátky do klece. Tentokrát už jsem si dobře rozmyslela, kterým otvorem polezu dovnitř. Mamka mě potom chodila ještě několikrát kontrolovat. Na tento příšerný zážitek asi do smrti nezapomenu! Bobinka

Přidáno: 42 bodů.