Moje druhé Vánoce
Úterý, 5. leden 2010
Všichni kamarádi mě tu s paničkou Adél znají. Jsem Phoebe – motýlek. A chtěla bych vám povědět o svých druhých Vánocích. Protože, řekněme si to upřímně, ty první nestály za nic. Měla jsem první periodu (jak říkají paničky hárání) a nějaké střevní problémy. Tak jsem si je pořádně neužila. Ale tyhle byly príma.
Před Vánoci chodilo hodně návštěv a já slyšela jen „krásné Vánoce, hodně dárečků“… Co to znamená jsem si říkala.
Pak nastoupil velký úklid. Teda nic moc pro mě. Tak jsem si našla novou pozorovatelnu v koupelně na koši s prádlem a mohlo mi to být fuk. Adélka pak vyrazila na vánoční trhy do Jedličkárny. Nebrala mě s sebou, venku mrzlo a já i v nejteplejší mikince bych umrzla. Ale přinesla mi pejska. Dóďu. Prý vypadá stejně, jako měla babička Sonička. Hned jsem ho zabavila.
A pak už přišly samotné Vánoce. Panička odněkud vytáhla stromek a věšely na něj kouličky a řetězy a světýlka. Nemohla jsem se vynadívat. Pořád jsem to tam okoukávala a očuchávala. Pod stromečkem ležel „pumprnádl“. Že nevíte, co to je?
„Pumprnádl“ je panáček. A peče se z těsta. Naše babička Sonička ho dělávala z vánočkového a později ze štrúdlového těsta. „Pumprnádl“ se nejí. Je jako vánoční dekorace ozdobený rozinkami, hřebíčkem a okolo je jehličí, jmelí a pro štěstí členům rodiny. Babička ho prý dělávala každé rodině. No a letos pekla svého prvního i moje panička..
A večer se paničky najedly, já dostala svoje granulky a najednou zvoneček a přišel Ježíšek. Zpívaly se koledy (tedy Adélka měla snahu zpívat). A pod stromečkem byly dárečky. Musela jsem to hnedle zkontrolovat. A hned ten první dárek byl pro mě. Je to (prý háčkovaný) černoušek. Hned jsem se skamarádila. A co mi ještě Ježíšek donesl? Svetříky, míčky, králíčka, prasátko, psí piškotky a ještě nějaké dobrotky. Bylo to žůžo.
Druhý den k nám přijeli páníci s Lili. Holku sestřenku jsem viděla prvně a pěkně jsem jí to ukázala. Jiný pejsek přece u nás nemůže být! A další den přišly děti. S Adámkem jsem si hrála. Lidská štěňátka nepřišla, škoda, hned bych koukla do kočárku. To já ráda.
A pak přišel Silvestr, jako ukončení Vánoc a roku. Nějak zvlášť jsem se nebála. Loni jsem na ty petardy koukala a nic. S paničkou jsme byly venku asi v 8 hodin večer. Byla jsem radši na vodítku. V pohodě. Ale tak okolo půl 12 jsem na ni začla vrhat pohledy a že teda musíme. Tak jsme šly. A ouha, venku se zrovna domluvili na palbě rachejtlí a najednou to vedle mě začalo střílet, lítat. Uf, teda kamarádi, to byl zážitek. Já byla u paničky v náručí a potom se klepala a chovala celý zbytek roku…
Tak tohle byly mé druhé Vánoce
Přidáno: 75 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 175