Moje inspirace
Čtvrtek, 6. květen 2010
Bylo mi pět let a byla jsem po zápalu plic. Celé prázdniny jsem byla u babičky a ležela v posteli. Čekal mě poslední rok ve školce a připadala jsem si úplně veliká. Dodneška si pamatuju na domeček na panenky, kde jsem měla nalepené moje psí samolepky, chtěla jsem pejska co měl uši, jako banány. Bydleli jsme, ale v bytě, a to nešlo o prázdninách u babičky kdy moji rodiče dělali střechu u našeho budoucího domečku mi zavolala mamka, že prý budeme mít pejska Bertu a namalovala mi i obrázek s boudou a Bertou. Opravdu jsem jí chtěla vidět, tak jako dítě může chtít, a tak jsme se tam s vypravili a já ji poprvé uviděla naší Bertu.
Žíhanou fenečku rasy, které mamka říkala německý boxer u babičky jsme měli už jednu zlatou lásku Ajlinu taky boxerku, ale tohle bylo moje vysněné štěně. Šli jsme na první procházku po zahradě a já jí začala milovat. Pamatuju jak jsem jí dávala piškoty. Štěnátko však začalo být nemocné dostalo psinku, nevím jak moc byli dřívější páníčcí zodpoědní.Mamka se o ní postarala a dostala jí z toho vím jen jak byla malá pořád vevnítř a nebylo jí dobře a jak jednou přišla ke mě a já myslela, že je to zloděj a bála se a ona se chudák počurala.Od té doby to, ale bylo lepší Berta rostla a byl z ní pěkný pes plný života a spusta lumpáren neměla jsem žádný míč, protože ty ona milovala, ale rozkousané, taky milovala všechny voříšky v ulici i za ní a nesnášela babiččiny slepice to jsem jí mohla domlouvat jak jsem chtěla, vždycky nasadilaten pohled,, Ano jen se vypovídej!". Jednou jí štípla včela a celá se osypala a od té doby jí tam zůstal velký bolák naštěstí to přežila, ale vystrašit to ona nás uměla.
Já jsem rostla po celou základku jsem malovala Bertu, psala pohádky o Bertě, modelovala a vystřihovala Bertu. Hrála jsem si s ní byla kůn, tygr, člověk...prostě všechno. Přišel konec základky a na našem školním tablu Berta nesměla chybět ostatní mě za tu...posedlost asi dost pomlouvali, ale kdo ví. Šla jsem na gympl s tím, že pak na tu veterinu stejě půjdu...kdo ví nejsem na to asi dost...ani nevím...zocelená...nevím. Každopádně jsem měla spoustu králíků a morčat a pokaždé co umřeli a já brečela mi tatík říkal prosimtě co budeš dělat až umře Berta a já se ohradila, že ta neumře, Vybrečela se jí do kožichu a bylo to.
Jednoho dne však věčně mladá Berta přeci jen začala stárnout a během roku už vychutnávala dlouhé hodiny spánku, a tak pro radost přišla další boxerka Daisy, ale pro Bertu už to nebyla ta vytoužená psí smečka . Stejně si však polehávali společně v pelíšku a Daisy poskakovala, a pak dorážela na naší věčně domů spěchající Bertu. Pak padla zima a Berta začala chřadnout čím dál tím víc. V podstatě už jsme čekali na ten pravý moment, ten je však opravdu těžké najít a bohužel přijde sám a v nejhorší dobu...
Už bylo jaro a den před tím jsme se byli projít a vypadalo to, jako by jí bylo líp. V pět hodin v noci to ale začalo, bylo to zrovna na Velký pátek na velikonce.Berta párkrát bolestně zavila,a pak bolestně štěkala, kolem rána to bylo jasné. Už zbývalo jen jak dlouho to ještě potrvá, po veterinářích se, ale zem slehla všichni byli na výjezdech, a tak jsme museli k neznámé paní veterinářce, která oddechující Bertě, která po noci byla opravdu vyčerpaná, píchla injekci a já se na ní koukala , ale už jsem toho moc neviděla, možná mě jěště slyšela a cítila, ale nevím.....
Miluju tě Berto a za všechno to zlobení se ti omlouvám ´*
Přidáno: 80 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 106
