Moje perličky života – Bonďa …. Část 3 – O Egince
Pátek, 16. duben 2010
Tak jsem slíbil,že napíšu i třetí část.Možná i čtvrtou… tak , jak nám vyjde čas. Naposledy jsem psal o tom , jaký mám fakt krásný život … to se o všem nedoalo říci o mé mamince , která byla zároveň hned na druhé straně , kde končí zahrádky.
Když jsem ji tak pozoroval , nikdy jsem nezaměrčil to , žeby snad byla někdy na procházce .. viděl jsem jen to , že jí občas dali nudle . A nebo špagety. Ale moc toho nedostávala. Zajímavé bylo , že sem v kleci viděl jen Eginku. Nikdy jsem tam neviděl mého brášku Špekiho.
Občas jsem viděl brášku jak kouká z okna na mně. Byl zcela spokojený. Na prochajdy že by chodil jsem teda také nezahlídl ,ale co třeba když jsem byl doma tak šel .. nevím.
Jednou jsme tak pozorovali ty sousedi co tam ten celý den dělají. Když višel jejich páník ven viděli jsme jak pouští Eginku a řekl jí ať si sedne. Ona však neposlechla a zařval / ten pán/ na celou vesnici to bylo slyšet. Ona vipadala tak ,že ví .. že ji nic hezkého nečeká. Jen jí rukou mách přes oči div ji je nevipíchl. Já , já sem si zalezl pryč do boudy ,ale pánička to pozorovala , co se to vlastně děje ??
Byl na ni opravdu zlý , Eginka byla celá vyhublá a pánička se okamžitě postavila a šla za sousedem. Soused ihned ukázal , jak se umí co nejvíce smát. Usmál se na moji páničku a ona mu to celé vylíčila , že prý zavolá někoho na tohlecto. Nedalo se zrovna říci ,že by to byli týrání ,ale určitě by k tomu zašlo. „ páníček“ Eginky teda řekl ,že co s tím „ zatraceným“ psem. / pánička to dává do uvozovek , proto , protože se mi opravdu zdá , že tohle by neměl člověk říkat o příteli člověka / . Pánička nikomu nevolala , stejně by se jí na to vyfajzli , nebylo to týrání .. ale nemůžou se takhle chovat k psovi ne ?
Ten „ páníček“ se tedy rozhodl pro útulek. Pánička byla ( moje pánička) celý den smutná. V hlavě se jí pry množili otázky , a strašné věci … něco jako , copak si tohle zaslouží ? Nikdy nikomu nic neudělala , copak si zaslouží takový život Celý den v kleci … i v zimě. Žádně procházky. Jídlo ji dávat museli , protože bříško mněla naplněné ,ale to se nedalo říci o její sebevědomí.
Pánička po tom uvážení řekla sousedovi ,že by si Eginku vzala. Soused byl samozřejmě rád. Odešl týden a soused se odstěhoval – my musíme jen dodat .. naštěstí.
Jaké to je s Eginkou Vám povím zase v jiném příběhu ano ? Bude to : „ Moje perličky života – Bonďa …. Část 4 – Jaké je to s Eginkou. Doufám ,že takovýhle konce budou vždy … jen šťastné, a taky doufám ,že takový život jaký mněla Eginka z Vás nikdo nezažije … žádní psíci. Eginka se neměla moc špatně , ale já sem si vlastně uvědomil ,jak mám hodné páníky. A když se občas nějak zásadně urazim ,že jsem nebyl na procházce , pánička věří ,že si vezmu příklad s mé maminky Eginky.
Pá Bonďa a pajďa.
Přidáno: 65 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 220