Moje pomoc opuštěním psům v Maroku

Z evropské civilizace jsem se během pár hodin ocitla na opuštěné pláži mezi smečkou divokých psů. Když jsem to zažila poprvé, dost mě to vyděsilo… Oblíbená hra marockých dětí spočívá v trefování se do psů kameny. Nechápala jsem. Proč?? Psi jsou v muslimské zemi považována za nečistá zvířata, a tak se tu k nim i chovají.

Proto mě, jako Evropance a milovnici zvířat to nedalo a chtěla jsem těm opuštěným, čtyřnohým, nevinným stvořením těch pár týdnů, co tu s nimi budu trávit, zpříjemnit. Pořídila jsem kartáč na psy a každého fešáka jsem obden vyčesala, za tu dobu se z nich stali opravdový frajeři. Tím to ale nekončilo, snažila jsem se zamezit místní dětské hře, kterou si malí muslimové nedovolili hrát v přítomnosti turisty.

Vaření těstovin a rýže s rybou se stala skoro každodenní záležitost. Bohužel nebylo v mých silách nakrmit všechny hladové krky. Přednost měla malá slabá štěňata, březí feny a zranění psi. On takový pohled na vychrtlého psa s dírou v hlavě a prokousnutou nohou není nic moc, tak jsem byla ráda, že mu alespoň trochu můžu pomoci. Naštěstí psi v těchto končinách mají tuhý kořínek a jen tak je něco neskolí. Nejtěžší jsou tu pro ně ovšem zimy, nejsou tu žádní turisté, kteří by jim dali alespoň kus suchého chleba, za který jsou velice vděční, proto tu velice často dochází k obětování těch nejslabších jedinců. K těm patřila i měsíční fena, kterou jsme poznali při naší druhé návštěvě této země. Jenže ona měla štěstí, větší než ty ostatní, které jsem „jen“ nakrmila. Ona jela s námi do Čech. Je to rok co ji tu máme a není den, kdy bych si nevzpomněla na její mámu, sestru a všechny ostatní který jsme tam museli nechat…

Tento příběh měl být o pomoci, můj příběh je trochu odlišný, je o přežití, utrpení, týrání a jistě i trochu o pomoci. Nejspíš o trochu jiné pomoci. Já věřím, že jsem pomohla nabrat síly spoustě psů a tím i přežít třeba jen o pár měsíců déle.
Je mi smutno ze psů, které nikdo nechce a jsou zavření v útulku, ale na druhou stranu oni někoho mají. Mají ty dobré lidi, kteří se o ně postarají, nakrmí, dají jim pitnou vodu, zajistí teplo, procházku a pomazlení. Psi v Maroku tohle neznají, a proto jsem ráda, že jsem mohla zachránit alespoň jeden psí život, který jsem si odvezla domů a dělá mi radost každý den.

Přidáno: 56 bodů