Moje první "háráníčko"

První "dospělou", alespoň po fyzické stránce, se stala Gina. Je to moje velká kamarádka. Na dálku nás od sebe nedokáží rozeznat. Protože štěnecí kluci se začali zamilovávat už si s námi bohužel nehrají, a to nás moc mrzí.

Ale potom se něco začalo dít se mnou. Dvojnožci si mysleli, že jsem uražená, protože mne nechali přes noc doma s tetou a sami se šli bavit. Druhý den mne vzali na chatičku, aby mi to tedy vynahradili. Také jsme spolu poprvé hledali houbičky. Nevím co po mně chtějí, když mi před čumáček strčí houbu a řeknou hledej. Já jsem po ní chňapla a snědla jí. Tak to prý bylo fuj. No nevím.

Celý další týden jsem byla hodně mazlivá, bolelo mne celé tělíčko a čumáček jsem měla horký. Po týdnu jsme jeli znovu na chatičku. Spala jsem s pánečkama na gauči - na gauč totiž můžu. A jak mi bylo tak divně smutno, nechala jsem je spát až do půl deváté. Z neděle na pondělí, to když už jsme byli doma, jsem spala celou noc sama na pohovce. Ani jsem nešla na svůj kobereček u postele. Ráno, když zazvonil budík, tak jsem ani nevstala. Nevím co to se mnou bylo. Panička se na mne šla podívat a říká pánečkovi. Tak už máme doma další ženskou. No a od té doby je to celé vážně divné. Musím nosit takové černé kalhotky, které mi sluší - to povídá panička. Ale já se za ně hrozně stydím. A psí kluci se za mnou pořád otáčejí a já si s nima chci hrát, ale nejde to. Nejradši se teď válím na gauči a spím.

Panička mne uklidňuje, že ještě pár dní a budu zase úplně v pořádku a bez starostí. Věřím jí a už se těším na to, až si budu moct se všemi bez problémů hrát.

Přidal uživatel " adla.bruderova" - Přidáno 40 bodů.