Mopslík Felix a buldoček Nobles 2. díl

Stávalo se to u ní normálně. Někam odjela a nechala Felixovi plnou dávku granulí na celý den. Došel zase k misce a dal si snídani. Pak se šel vyvenčit na zahradu. Když si protáhl všechny svoje pacičky, pohonil pár kosáků a oběhl si 3krát zahradu kolem do kola, vrátil se zpátky do chaty. Dveře byli sice zavřené, ale pro Felixe tam panička udělala malý otvor, kterým proleze jen pes jako je Felix.

Lehl si na Modrý gauč a snažil se usnout, aby utloukl čas. Moc dlouho mu to netrvalo a hned usnul. Zdál se mu krásný sen. O tom jak běhá s nějakou fenkou po louce. Když v tom se probudil. Ani nevěděl proč, ale běžel k oknu a rozhlížel se. Spal asi 4 hodiny. Uviděl Sáru jak z auta vykládá ohromnou krabici se strašnou spoustou děr. Otevřela dveře a pohladila Felixe.

Odložila krabici a otevřela ji. Vylezla z ní nějaká bílá koule. Ale koule to nebyla, mělo to čtyři packy, splácnutý čumák a něco, čemu by se při dobré vůli dalo říkat ocásek. Byl to malý sněhobílý buldoček. Byl tak roztomilý, že by ho Sára samou láskou za chvíli snědla. Byl to kluk, štěně, asi dvouměsíční. Sára si sedla a nového člena rodiny si dala na klín.

Hladila ho a povídala mu roztomilá slova. Felix si vyskočil vedle nich a díval se na to bílé stvoření, ležící na Sářině klíně. "Bude se jmenovat, jak by se mohl jmenovat, Felixi?" zeptala se Sára a poškrábala oba pejsky za ušima. Nepojmenovaný běloch se zřejmě už zabydlil a kupodivu se ani nebál. Shlížel na Felixe s láskou a na Sáru taky. "Už vím, Nobles se bude jmenovat", vykřikla náhle panička.

Od té doby už Felix není sám, má přece Noblese. A Sára je taky šťastná, už má dva kamarády. Pes je prostě nejlepší přítel člověka už odedávna. A Felix to ví.

Přidáno: 48 bodů.