Možná už bych mohl začít poslouchat

Na cestě za Verunkou a Gastonkem jsem běžel dolů k rybníku, tak se panička lekla abych nevběhl na ten led, protože vy se určitě podlomil. Naštěstí když na mě zavolala, přiběhl jsem zpět. Ale k rybníku jsem ještě párkrát seběhl a za to mě panička nutila jít u nohy. Zlobila se, tak jsem na ni udělal ty svoje oči a místo toho abych ji normálně obešel zprava doleva, tak jsem jí k té noze tak nějak zvláštně zacouval .. zaskákal. No prostě to působilo komicky, tak se mi panička smála, ale k mojí smůle jsem stejně musel jít u nohy. Pak jsme potkali sedmiměsíční štěně pudlíka (sakra, teď si nevzpomenu, jak se jmenoval!) a řeknu vám, ten teda vyrostl!
Před domem, kde jsme čekali na Verču s Gastonem, jsme narazili na pana Gregora (Verči souseda), tak jsem mu předvedl, jak se umím točit dokola, válet sudy a další blbiny. Panička mi ani nic nemusela říkat, stačilo jenom to, že držela v ruce pamlsek. Za pamlsky bych opravdu udělal všechno!

Hned na začátku v polích byla krásná fenka baseta Bára. Mně se opravdu moc líbí! Tak jsme ji s Gastonem jen očuchali a šli dál. Panička mě pustila a já jsem utekl, k tomu ještě směrem k silnici, tak to byl pro paničku další šok. Tak mě chytla a dala mi náhubek, který já ze srdce nenávidím, abych nic nevyvedl. To mě stejně neodradilo a utíkal jsem zase. To už se panička hodně zlobila, tak mě strašně sprdla, dala si mě na vodítko (ani ten náhubek mi nesundala) a musel jsem být na vodítku. To jsem Gastonovi záviděl. Ten měl sice taky náhubek, ale jemu nevadí a ještě k tomu byl na volno.

"Na růžku" Gaston aportoval, tak aspoň tam jsem mohl být chvíli puštěný. Zase taková legrace to nebyla, protože jsem musel cvičit přivolání. Když mě panička uvolnila, zase jsem utíkal a to byla naštvaná snad víc než před tím, tak jsem dostal i přes zadek, ale naštěstí málo.. Potom už jsem teda začal aspoň trochu poslouchat. A ještě jednou jsme potkali Báru. Já jsem si s ní chtěl hrát, ale dneska na mě nějak neměla náladu. Prostě jsem měl smůlu. Taky tam šla paní se dvěma boxerkama. Jenže se nezastavila, byla nějaká nevrlá. Říkala té jedné, že by si ještě strhla ten drápek ještě víc. O kus dál je pustila a prali se spolu, tak nevím. Vždyť si to může strhnou tak i tak, takže kvůli tomu to asi nebylo. No a aspoň na cestě domů jsem paničce dělal radost a vzorně chodil na zavolání:-) Dneska mi panička opět připomněla, že už chce to jaro, protože to nerejdím ve sněhu a v rámci možností poslouchám na slovo! Před chvílí jsem se navečeřel a teď odpočívám.

Přidáno: 68 bodů