Můj odchod z útulku
Pátek, 23. duben 2010
Ahojky kamarádi čtyřnozí i dvounozí. Jmenuji se Borůvka a jsem malý bílo-hnědý kříženeček. Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh, který začal v útulku. Tak tedy od začátku. Moje nová panička s páníkem se rozhodli, že se přestěhují zpět do Žatce a díky tomu se jim otevřela i možnost s pořízením vlastního bytu, pořídit si i pejska a kamaráda k Chloupkovi (našemu vůdci smečky :o)) Panička byla ihned rozhodnutá, že chce psíka z útulku. Chtěla tak pomoci opuštěnému pejskovi, udělat dobrý skutek a sobě radost.
Jednou v pátek se páníčci zbalili, připravili si obojek, vodítko a nějaké piškotky a vyrazili do Jimlína. Páníkovi padl hned do oka takový maličký špunt, ale panička z něj nadšená nebyla. Byla rozhodnutá pro fenečku a zároveň si nebyla jistá, jestli by jí tenhle malý ďáblík neprovokoval Chloupka. Páník se chvíli ještě snažil, ale moc neuspěl. Ve druhém kotci panička zahlédla mihnout se modré očko, ale hned se zase schovalo pod lavici. Jelo se domů bez pejska. Panda byla smutná a já taky,......pořád jsem totiž byla v útulku. Doma Veru vzpomínala a najednou si vybavila to modré očíčko, které se kmitlo kolem plůtku. Hned se ptala páníka, jestli si ho také všimnul. Všimnul, ale začal paničce tvrdit, že si taky všimnul, že určitě patřilo nějakému starouškovi. Pravdou je, že jsem byla v kotci s dvěma starými fenečkami - Babčou a Trikolorkou.
Uteklo pár dní a nastalo úterý. Pandě to nedalo a koukla se na net. Hledala pejska s modrým očíčkem a najednou mě zblejskla - fenečka, asi 2,5 roku a jmenovala jsem se Očka. Popadli se opět připravené věci a jelo se znovu do útulku. Tentokrát už panička šla najisto. Byla jsem dokonalý adept - mladá fenečka, klidnější a snáším se se starými fenkami! Páník chvíli okouněl u malého špuntíka z minula, ale sám majitel útulku ho do bytu nedoporučil. Panda se hned rozhlížela po mém očíčku, ale nikde u mříží jsem nebyla. Všichni psíci štěkali a skákali kolem, jako by se nabízeli, ale já nikde. A pak mě uviděla....hajala jsem na druhém konci kotce se staženými oušky. Koukali jsme na sebe a pak si mě panička vyžádala na procházku. Vyplížila jsem se z kotce a cupala jsem ven. Klusala jsem před svými současnými páníky a jen letmo jsem se po nich vždycky ohlídla. Snažili jsme se skamarádit, a tak jsem si od nich vzala pár piškutků a nechala jsem se letmo hladit.
Panička byla rozhodnutá - nenechají mě tu! Po návratu z vycházky se domluvili se zaměstnancem útulku a vypsali se patřičné dokumenty. Dostala jsem vlastní oboječek s kostičkama a tlapičkama a vodítko a opustila jsem bránu útulku - už napořád!!!
O mých prvních dnech v novém domově napíšeme více v dalším příběhu. Brzy se na něj podívejte, kamarádi moji zlatí :o)
Vaše šťastná Borůvka
Přidáno: 80 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 120