Můj příjezd domů :)

No, začalo to tak že mojí majitelce umřel zakrslý králíček Máňa ,která ovšem neumřela na žádnou nemoc, nýbrž proto že byla hodně stará. Moc nám chybí. No, po dvou měsících se mojí majitelce začalo stýskat po přítomnosti zvířátka a tak se s jejími rodiči domluvili že si pořídí křečka. Mě! Tak jsem se dostal do jejich rukou.

Když jsem dojeli domů musel jsem ještě chvilku počkat než Anička(moje majitelka) nasype do klece piliny, dá mi čerstvou vodu a nějaké to jídlo. A potom už se mohlo jít do mého nového domečku. Prva jsem se cítil nesvůj, vůbec jsem neběhal v kolečku ,ale naštěstí jsem papal a pil. Ale střeštěné pobíhání jsem si odpustit nemohl :). No, ale pořád jsem nepřišel na kloub té kulaté věci. Až třetí den jsem si vylezl dovnitř ,ale zase jsem vylezl ven. A tak to šlo až do šestého dne kdy se mi rožlo. Jeden krok, druhý, třetí a už jsem se nezastavil. Z běhání v kolečku se stala moje nejoblíbenější činnost(samozdrětmě s papáním a procházkami po pokoji).

A tak jsem se ve svém domečku pořádně zabydlel. Každý den obvykle v sedm hodin večer se probouzím, vylezu z domečku, napiju se něco hodím do žaludku a jdu běhat. Když se unavím na chvilku vylezu a du se podívat co se děje mimo klec. Ale abych měl lepší výhled ,tak si po stěně kleci vylezu na střěchu mého domečku , postavím se na zadní a krásně panáčkuju. Když skouknu okolí zase rychle utikám (někdy i padám) do kolečka. Před čtvrtou hodinou ráno jsem už dost unavený nato ,abych si šel znovu lehnout.A tak je to skoro pořád. Ale někdy mi musí Anička vyčistit klec tak mě dá do náhradní "provizorní" klece. Samozdřějmě že si se mnou Anička hraje a vymýšlíme spolu různé hry. To je samozdrějmosí. Mám ji moc rád.

No, a to je vše z mého příchodu domů a mého bydlení. Děkuji moc že jste si přečetli můj příběh a přeji hezký den. Váš křeček Štuplik :)

Přidáno: 52 bodů