Můj zadeček
Středa, 18. listopad 2009
Je mi osm let a celých sedm jsem neměl potíže s análními žlázkami. Ale najednou jsem začal sáňkovat, a tak mě panička vzala k panu doktorovi. Ten mi je hned vymáčkl, řekl, že mám zánět a dostal jsem antibiotika. Za měsíc na kontrolu. Byla v pořádku, ale za další měsíc už jsem jezdil zase. Venku i doma na koberci. Pan doktor mi znova vymáčkl žlázky, ale šlo to špatně a ouha to to vystříklo i na jeho plášť a pan doktor děsně smrděl. Chudák. Ještě přišel na to, že to mám ošklivě až do černa zabarvené a puckovaté a doporučil operaci. Pak se šel rychle převléci a umýt.
Myslel jsem, že panička bude proti operaci, ale to jsem se spletl. Hned mě objednala.Celý den pře operací jsem nesměl jíst! Ó to byla hrůza. Kočičák dostával, panička mu dávala tajně, abych to neviděl, ale cítil jsem to čmuchákem. No a pak jsme šupajdili. Tedy já ne, já když jdu k panu doktorovi, tak už mě panička vleče od křižovatky po zadečku nebo si i lehnu. Mám děsný strach. Ale dám se i přemluvit, abych šel dál. Pan doktor mi píchnul injekci, a pak už nic nevím. Když jsem se vzbudil, byla tam panička a šli jsem domů. Měl jsem takový divný pocit na zadečku. Něco mi tam udělali? První den jsem pořád spal, panička i v noci se mnou a dávala pozor na můj zadeček a stehy. Límec mi nedali, ale jak jsem tušil, dostal jsem od paničky takové upravené punčocháče, abych si nemohl lízat zadeček. Panička mi dávala pořád k jídlu něco, abych prý kakal dobře. No a pak to začalo. Ptáte se co. NO SVĚDĚLO TO. Hrůza. Chtěl jsem jezdit, ale páníčci mě všichni hlídali ve dne v noci, tak jsem se otíral o všechno co jsem potkal. Zeď, postel, křeslo, všechno. Jo musím říct, že panička i ostatní byli moc hodní a vždycky mě okolo zadečku podrbali.
Panička i dvě noci pořádně nespala a hlídala mě, aby se mi to dobře zahojilo. Po týdnu mě vyndali stehy a dostl jsem mastičku, tak mi to ještě mazala, no a do čtrnácti dnů jsem byl ogar. Dneska si na to ani nevzpomenu. Jen se mi stává, že někdy upustím vzdoušek nahlas a vždycky se leknu, až poskočím a panička se mi směje. Ale ne moc.
Přidáno 55 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 618
-
-- bez nadpisu --
03.12.2010 19:13:12
Rajčatko napsal(a):
Tak aspoň, že operace dobře dopadla.
No, my s Berťákem teda taky sem tam něco upustíme, ale potichu, aby to nikdo neslyšel, ale většinou to vypadá, že to páníci cejtěj, tak nevim :D -
-- bez nadpisu --
10.05.2010 11:42:47
-
Hafinky Damiánku
23.11.2009 13:15:23
♥ Saša ♥ napsal(a):
Moc se nám líbil tvůj psí příběh a jsme moc rádi, že už jsi v pořádku a taky jsme se zasmáli s tím vzdouškem, mně se to někdy taky stane a úplně se toho leknu. Tak se měj krásně a hodně zdravíčka přeje Ryneček a Saša:-) ;-D ;-)