Náš zábavný a zážitkový víkend v Herolticích

Našla jsem spoustu pozitivních ohlasů na jejich přístup a samá doporučení. Vyhledala jsem tedy volné termíny a zjistila, že v létě jsou týdenní pobyty skoro plné. Vzhledem k tomu, že nevím, co bude za týden, nebo za měsíc rozhodla jsem se k ráznému kroku. Pár volných míst bylo ještě na příští prodloužený víkend. Tak jsem zavolala panu Bradáčovi a optala se na volná místa, a zda můžeme přijet.

Už po telefonu na mě pan Bradáč udělal dobrý dojem, na všechny otázky mi ochotně odpověděl a slíbil, že když pošlu přihlášku ještě dnes, že mi hned pošle podrobné informace. A jak řekl tak se stalo. Vyplnila jsem přihlášku, obratem přišly podrobné informace o víkendu a co si sebou nezapomenout vzít a taky info o zaplacení zálohy. Zálohu jsem zaplatila následující den, a tak se stalo že jsme ve čtvrtek vyrazili směr Heroltice.

Po příjezdu nám byla přidělena chatka, kterou jsme měli jen pro sebe, což bylo fajn. Většina lidí tam nebyla prvně takže už věděli jak to tam chodí. Já a především Rozárka jsme z toho byli dosti vyjukané. Rozárka dostala náhubek vzhledem k předchozím zkušenostem, jak startovala na ostatní pejsky, především feny. Což jí nebylo vůbec příjemné a většinu času strávila tím, že ležela a byla naštvaná, že ho musí mít.

Po asi půl hodině trápení s náhubkem mi Pavel (trenér) řekl ať jí ho sundám, že se prát nebude a nikomu neublíží. Taky že se tak stalo, okamžitě se rozeběhla za celou tou partičkou a chtěla se seznamovat. Všichni pejsci tam běhají na volno, ty hodně divoký s náhubkem. Když se to začne „rvát“, člověk se musí otočit a jít pryč. S tím jsme měla první den velký problém. Jak se dalo čekat, i Rozárka se k jednomu malému nedorozumění ve smečce přimotala a mě nenapadlo udělat nic jiného, než že jí půjdu chytit za obojek a odtáhnout. Byla jsem naštěstí Pavlem v čas okřiknuta, ať toho nechám a jdu pryč, bylo mi z toho do breku, když jsem viděla smečku asi deseti psů a uprostřed Rozárku.

Všechno se ale velice rychle uklidnilo a z malé „rvačky“ se stala hra celé smečky. Bylo mi vysvětleno, že to co se jeví jako „rvačka“ je ve skutečnosti vyjasnění pejsků postavení ve smečce, což se také stalo a zbylé dva dny bylo všechno v naprostém pořádku.

Rozárka tu spala jak pařízek, cvičení a hry jí tak šíleně unavily, že druhý večer, než jsem jí nachystala večeři totálně „vytuhla“…

Přístup k pejskům je tu naprosto jiný, než jsem byla zvyklá z cvičáku, žádné násilí, stahovací obojky a sahaní do slabin. Navíc se tu člověk naučí jednu úžasnou věc a to je chválení.. Nikdy by mě nenapadlo jaký má na pesana vliv dobrá pochvala.
Mohla bych tu víkend popisovat do nekonečna, ale víte co? To opravdové se nedá popsat, raději vezměte pejska a jeďte si tam tu skvělou atmosféru poznat sami… Věřte, že ani z poloviny nevíte co ve vašem pesanovi je a co všechno umí…

Byl to víkend plný ponaučení, porozumění a hlavně poznání svého psa.
Bylo to místo plné dobrého jídla a skvělých lidí.
Byl to nezapomenutelný zážitek, a právě proto se už do Heroltic chystáme potřetí a určitě ne naposled… :o)

Přidáno: 102 bodů