Naše Asta

Byl s jedním kamarádem u jeho tchýně a kousek od nich byla hospoda.Nějaký chlap tam přitáhl fenu německého ovčáka na řetězu,který se jí zařezával do krku.Měla ho odřený,krvavý a bolavý.Hubená byla na kost a vyděšená až běda.Řekl,že jí nechá za dvě stovky na snědení.Nikdo jí nechtěl a jelokož se tam páník přichomejtl tak mu řekl,že si jí za stovku vezme.Stovka v tom čase byla spousta peněz.Odvezl jí na cvičák a ted záleželo na tom jak přijmu to,že zatímco koupil psa bez PP a v takovém stavu tak naši chovní psíci s tituly a PP se museli prodat.No vsákla jsem to a dokonce jí jezdila i krmit.

Povedlo se získat zahrádku a fena se tam přestěhovala.Nic se nemusela učit.Dívala se do očí a četla myšlenky.Jezdila s námi na chatu.Jednou se povedlo,že pán si vyjel na výlet na lyžích.Malá holčina se rozhodla,že pojede taky,ale než se oblékla byl pryč.Jela po jeho stopách,ale on to nevěděl.Když přijel domu tak se ptám kde je Ivíček.Myslel,že zůstala doma.Vyděšeně naskočil znovu na lyže a vyrazil jí hledat.Vzala jsem Astu na stopovačku a prosila jí.Astičko hledej,prosím hledej.Venku se zatáhlo a začala tak zvaná bílá tma.Jen ten kdo to zažil ví co je to za hrůzu.Letěla jsem na druhém konci stopovačky takovou rychlostí,že jsme pomalu dohnaly i páníka který jel na lyžích.Asta jen mávla ocasem,že o něm ví a táhla mě dál a dál.Málem jsme minuly omrzlou postavičku co proti nám šla s hlavou sehnutou po stopách lyží mířících k domovu.

Asta byla radostí bez sebe tak jako my všichni.Nikdo jí nikdy neučil stopovat.Neznala slovo hledej.Nevím jak se stalo,že poznala co po ní chci.Oproti našim šlechticům to byl obyčejný "Vořech",ale oddaností,chytrostí a láskou je všechny předčila.Astičko stále na tebe vzpomínám.

Přidal uživatel "Dagmar" - přidáno 75 bodů