Naše druhá voříškiáda

Do sekce Psí akce moc často nechodím, většinou se v naší blízkosti nic moc neděje a do 100km vzdálených měst se mi nechce jezdit. Ovšem tentokrát jako první psí akce byl Jablonecký voříšek v Jablonci nad Nisou konaný v sobotu 2. října. Věděla jsem, že je to někde poblíž, ale nevěděla přesnou vzdálenost. Hned jsem to zadala do navigace a po zjištění že jedna cesta je necelých 55km měla jsem jasno o sobotním odpoledni.

Během dopoledne se mi ještě podařilo přemluvit mamku, aby jela s námi. Nikdy na takové akci nebyla. Popravdě naše to byla voříškiáda druhá, ta první se moc nevyvedla. Malý prostor, 200psů a špatná organizace nás docela odradila, abychom se něčeho podobného účastnili. Tady to bylo ovšem naprosto něco jiného. Odehrávalo se to v parku, počasí nám přálo a psíků bylo „jen“ 30. Po odevzdání přihlášky a zaplacení startovného jsme dostali číslo 19. Na první voříškiádě, jsme chodili do kolečka, bylo nás asi 30 ve skupině a porota si vybrala 5pejsků do finále, já s Rozárkou jsme takové štěstí neměli. Tím pro nás celá akce skončila. Kdežto tady to bylo jiné.

Skvělá paní, která celou akci komentovala, dělala rozhovor s každým páníčkem. Takže se dalo čekat, že budu nervózní, s ničím takovým jsem nepočítala. Po rozhovoru následovala další věc, s kterou jsem nepočítala, každý pejsek musel něco předvést a zakončit to proběhnutím tunelu. Což, jak se ukázalo, dělalo většině pejsků velké problémy. Když na nás přišla řada nervozita byla na vrcholu. Rozárka nikdy nic nepředvedla před publikem a takovou spoustu pejsků. Ten den jí ale asi něco osvítilo, ne jen že zvládla skvěle cviky základní poslušnosti, jako je sedni, lehni, vstaň, k noze a odložení, ale přidala i oblíbený cvik pac a ťap pěkně na střídačku, následovalo hají v poloze na zádech, také pěkně poprosila a štěkala na povel, k tomu všemu přidala proplétání se mezi nohama a zakončila to proběhnutím tunelu tam a zpět. Za tento výkon sklidila velký potlesk od poměrně velkého publika, které se během odpoledne přišlo do parku podívat co že se to tam děje. Pro někoho to možná je standardní výkon, ale pro divokého psa z Maroka je to opravdu skvělý výkon. Takže kromě potlesku sklidila i ohromnou pochvalu a dostala velkou hrst pamlsků nejen ode mne, ale i od mojí mamky. Pak jsme už netrpělivě sledovali počínání dalších psích výkonů a čekali na vyhlášení vítězů.

Kromě hlavních cen se vyhlašovalo i spousta „podcen“ typu: pes HOGO FOGO, nejstarší a nejmenší pes, nej pes z útulku a spousta dalších. Jedna cena čekala i na nás a to cena časopisu Psí kusy, za skvělé psí kusy, které Rozárka předvedla. Moc mě to překvapilo a hlavně potěšilo. Kromě diplomu a gratulací jsme dostali 3kg granulek a půlroční předplatné tohoto časopisu, z kterého jsem měla největší radost, jelikož jsem si chtěla od nového roku časopis předplatit.

Po vyhlášení a předání všech cen se s námi pořadatelé rozloučili a nás čekala cesta domů. Můj názor se na voříškiády, díky této akci změnil a až zase nějaká bude v našem okolí tak vyrazíme, určitě však vyrazíme zase za rok do Jablonce nad Nisou. :o)

Přidáno: 76 bodů