Nejbáječnější výlet na Šumavu, aneb co s načatým víkendem ?
Středa, 25. srpen 2010
Panička stále pátrala po nějaké víkendové akci s pejsky spojené s výcvikem. A protože jsme členové Kynologického klubu ve Strakonicích, který vede paní Ing. Molárová, dověděly jsme se s paničkou přímo od ní, že pořádá se svým manželem tyto akce a nejen to, že také provozují i hotel pro nás pejsky. Na haficích mají také vlastní prezentaci na web. stránkách www.agihotel.unas.cz, tak koukněte i na fotodokumentaci celé jejich úžasné smečky
Moje panička se domluvila s paničkou Corinky, malého loveckého mǖnsterlandského ohaře, mimochodem – je to moje ségra, tak bacha tomu, kdo by jí chtěl ublížit… Corinka je fakt číslo, asi jako já, je také tak živá a temperamentní, takže ty našeho hoňky a kočkování jsou mnohdy neúnavné. Jenom je trochu hysterická, příliš závislá na své lidské smečce, ostatních pejsků se bojí, je děsně ze všech vystrašená. Mě má jako bráchu, ochránce a věří mi. Také bych jí nikdy nezklamal a nedal ublížit.
Paničky nás naložili do přepravek. V kufru auta bylo dost místa pro nás oba, takže jsme koukali jeden na druhého. Bývá mi obvykle v autě špatně, ale Corinka v přepravce tak vyváděla, úplné záchvaty hysterie z uzavřeného prostoru, no co ta předváděla… Neúnavně bubnovala v přepravce tak, že by jí mohl kdejaký profesionální bubeník i závidět. Bývá mi v autě tak špatně, že často blinkám, ale byl jsem chováním Corinky tak vyděšený, že jsem zapomněl hodit „šavličky“…
Konečně jsme přijeli do Klášterce za Vimperk. Hned se mi tam líbilo. Nejprve jsem si „přečetl noviny“ a musím přiznat, že lepší jsem fakt ještě nečetl…
Přivítali jsme se s majiteli, ubytovali se a společně s nimi a jejich smečkou, šli na společnou velkou prochajdu. Byla to paráda. Takovou nádhernou přírodu doma nemáme. Jaksepatří jsme si to všichni také náležitě „vychutnali“. Před večeří jsem měl možnost se seznámit s nádhernou slečnou, Jacquelinou – Chesapeake Bay Retrívr. Na fotce jsem jí svoji náklonnost také dokazoval... Hned jsem k ní zahořel láskou, moc pěkně se ale na to moje „sexuální harašení“ netvářila (viz foto), ale neodehnala mě od sebe, pořádně jsme si zadováděli. Také jsem si od ní nechal mnohé líbit, takže to bylo vlastně oboustranné uspokojení, ne ?
Na druhý den jsem se s paničkou učil výstavnímu postoji a klusu v kruhu. Panička se po dlouhém váhání a přemlouvání ostatními totiž rozhodla, že to spolu zkusíme na výstavě a spojíme to i s bonitací, abych se stal chovným psem. A protože jsme s paničkou správně sehraný team, zvládli jsme to v květnu v Praze všechno na výbornou.
U Bohunky a Vojty Molnárových v Klášterci za Vimperkem, bylo móóóc dobře a panička stále každému vypráví, že u nich to bylo takové pohlazení po srdci a duši. Už se nemůžu dočkat, kdy je opět navštívíme. Jacquelinko, těš se !
Přidáno: 80 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 187