Nevděčník
Pondělí, 15. únor 2010
Když jsme ještě bydleli v paneláku, měli jsme ve sklepních prostorech malou dílničku. Jeden den po práci, když už jsme se věnovali úklidu, dali jsme si pauzu na kafe. Pomalu jsem upíjela a zamyšleně se dívala do jednoho místa (lidově řečeno – dívala jsem se do blba(. Najednou jsem se slyšela, jak říkám:“hele myš“. Na kbelíku s vodou na okraji balancovala „myš“. Najednou zmizela uvnitř. Manžel ji na poslední chvíli vytáhl, jinak by se utopila. A jak se ukázalo z domnělé myšky se vyklubal křeček. Snad někomu utekl z bytu, snad ho někdo vyhodil.
Vzali jsme ho domů, mezi lidmi jsme se pídili, jestli někomu utekl a protože se k němu nikdo nehlásil, zůstal u nás. Koupili jsme klec, nějaké to vybavení a děti mu dali jméno Pepík. V té době jsme měli doma kocoura – mohutného peršana, myslela jsem, že tady bude asi veliký problém. Kupodivu ty dva se ale skamarádili tak, že Pepík si mohl chvílemi běhat po pokoji volně a když už toho měl dost, sám si vlezl zpět a nechal se zavřít. Čas plynul a my jsme měli před sebou stěhování. A najednou Pepík byl fuč – klec zela prázdnotou. Ještě několik dní jsme dávali jídlo do klece a vždycky v noci zmizelo, ale nikdy se nám ho nepovedlo přistihnut. Odstěhovali jsme se, děti byli moc smutné. Do odevzdání klíčů zbývalo ještě několik dnů. Denně jsem chodila do bytu, nechávala na hromádce jídlo a doufala, že Pepík se objeví a bude moci odjeď taky. Prvé dni jídlo zmizelo, pak ale jsem hromádku našla nedotčenou.
Nevděčník, asi se mu nechtělo stěhovat a tak si našel nové majitele, jako prve nás.
Přidáno: 38 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 209