Nikdy na ten den nezapomenu...

Chvilku před odchodem do školy jsem šla za Filípkem. Cítila jsem že nic není lepší. Měla jsem divné tušení,tak jsem se se svým nejlepším přítelem rozloučila. Brečela jsem a on se na mě díval svýma věrnýma psíma očima. Odešla jsem.
Ve škole jsem se nemohla na nic soustředit. Bylo to hrozné. Vůbec mi to neutíkalo. Tak ráda bych už byla doma a slyšela slova: "Veterinář říkal, že se Filip uzdraví." Ale ne...

Když jsem šla ze školy,šla jsem jak nejpomaleji to šlo. Bála jsem se toho co uslyším. Už jsem byla před barákem a uviděla jsem na parkovišti auto mého švagra. Nedalo mi to a protože jsem viděla že sedí uvnitř šla jsem tam a řekla jsem: "Nevíš,co je s Filipem?" Odpověď zněla: "Ne." Moc jsem mu to nevěřila a tak jsem udělala krok a ještě jednou jsem se na něj podívala. Doufala jsem že špatně slyším když vyslovil větu: "Uspali ho,je mi to líto." Z očí mi tekl vodopád slz,který nešel zastavit. Běžěla jsem domů a zavřela se v pokoji. Jak jsem nenáviděla větu: "Neboj to bude dobrý!"
Den 31.3.2008 byl doposud opravdu nejhorší den v mém životě. Toho dne zemřel náš mopsík Filip na akutní selhání ledvin. Dnes už sice máme nového pejska-Césárka,ale na Filípka prostě nemůžu zapomenout. Vždycky mi bude chybět...

Autorka: Petra Bedlivá

Přidáno: 40 bodů