Operace

Takže Leonek šel na operaci. Nikdo z nás zatím nevěděl, co všechno to bude obnášet. Veterinář nám to vysvětlil, až když měl rentgen. Zkusil se mu v tom koleni nějak povrtat a dát ho do kupy. Všichni jsme doufali, že to dobře dopadne. Hrozilo totiž riziko, že Leon se na nohu už nikdy nepostaví...

Všechno naštěstí proběhlo, jak mělo. Operace se povedla, což je víc než skvělé.
Samo o sobě.

Přišla jsem domů a uviděla Leona doma. Byl natažený přes půl chodby a dřepěl u něj otčím. Nejdřív ze všechno mi padl pohled na jeho nohu - zelená. Na pohled druhý jsem si všimla detailů: srst byla vyholená, na zeleno obarvená kůže rozříznutá napůl a sešita hrubou nití. Kůže na spojích byla podivně pokrčená a lemovaná zaschlou krví.

Nejdřív byl Leonek apatický, ale probouzel se čím dál víc. Drželi jsme u něj hlídky, střídavě kontrolovali, co provádí. Když se úplně probral a začal se zajímat o ránu, nasadili jsme mu kornout. Sice už si nemohl nic olíznout (mělo by to katastrofální následky), ale měl neustálé nutkání vstát a utéct.

Nelíbilo se mu vevnitř, je to venkovní pes.

Dělala jsem si starosti, protože nechtěl pít. A co je horší, odmítal prášky. Chtělo to dát mu je do krku a správně prohmatat, aby měl instinkt polknout. Jenže to nikdo z nás neuměl. Nakonec jsme ten prášek do Leona nějak dostali.

Leonek se naštěstí brzy začal zotavovat. Doma jsme ho ještě chvíli drželi, dokud hrozilo, že si sám ublíží. Noha se naštěstí hojila celkem rychle a brzy jsme jeli na vyndání stehů. Potom už to šlo dobře, Leon trávil čas venku a my ho chodili venčit. Legračně skákal po třech nohách a časem už začal nohu trochu používat.

Netrvalo dlouho a Leon se uzdravil úplně. Měl štěstí.

Přidáno: 60 bodů