Operace pupeční kýly
Sobota, 12. červen 2010
Monty je štěňátko voříška a dnes je mu už 6 měsíců. Domu jsem si ho přinesla v necelch třech měsících a s kýlou. Chtěla bych Vám napsat jak zvládl operaci kýly. Po domluvě s veterinářem jsem s pejskem ráno přijela a doktor mu hned píchl uspávací injekci a chvíli jsme čekali až se pejsek ,,oblbne". Celé to pro mě bylo asi víc stresující, než pro něj.
Přišlo mi že tak malinké štěňátko je šílené operovat...pan veterinář, ale naštěstí věděl co dělá. Po chvíli mi začal Montík v náručí usínat a čekali jsme na zvracení. Po chvíli se trocu vyzvracel a veterinář mu pích ještě druhou injekci. Po malé chvíli pejsek spal a oholilo se mu operační místo na břiše. Pak mi ho vzali a já čekala. Celá do ba operace, byla velmi krátká a po chvilince mi přinesli pejska zpět. Ještě tvrdě spal a na břiše měl zašitou ránu.
Dostali jsme límec na doma a jeli. Štěňe se začalo probouzet už v autě, ale zase na dlouho usínalo. Ještě doma dost spalo jen občas koukalo a očividně nevědělo co se stalo. V den operace večer už mohl bez omezení pít a druhý den i jíst. První den ho rána trochu bolela, ale druhý už běhal a k mému údivu ani límec moc neřešil. Psi se povětšinou s límcem dobře srovnají. My jsme mu ho nesundavali vůbec, protože by si okamžitě vypitval stehy. Na kontrole nám bylo řečeno že rána většinou otíká, ale náš voříšek jí měl bez jakéhokoliv otoku a tak druhé antibiotika už nedostal. Po týdnu jsme jeli na stehy a pejska ještě další týden šetřili, ale to už nebylo tak lehké, protože neměl jakékoliv bolesti. Dnes už nám operaci připomíná jen velmi slabá jizvička na břiše.
Přidáno: 50 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 643