Ovečka Klára a Tereza - neplánovaná koupel
Pondělí, 18. květen 2009
Ahoj, tady Terezka a Klára. Když už naše kamarádka Míša založila profil Kačence (pes), Hedušce (kočka) a dokonce i Amálce (potkan), řekla si, že my tam rozhodně nesmíme chybět. Sice neumíme štěkat, hlídat, ani chytat myši, ale jsme miláčci našich lidských kamarádů jako každé jiné zvíře u nás. Terezka je starší a dokonce i o kousek větší, já - Klára jsem podle Míši pěkně tvrdohlavá a prý mám uši jako řidítka. Terka se zase ráda mazlí, je divočejší a temperamentnější. Trávíme spolu každý den a jedna o druhé víme, že zvlašť bychom žít nemohly... jsme na sebe prostě zvyklé. Teď bychom vám chtěly převyprávět naší příhodu, která se stala pár dní potom, co si nás přivezly domů.
Každý den se spokojeně paseme na naší veliké louce, taky jsme za tu dobu, co tu jsme stihly okousat několik stromů, keříků a taky se nám parkrát (při našich dlouho plánovaných výletech na zahradu mimo louku) podařilo sežrat několik kytek. Avšak jednou se nám náš útěk nevyplatil... byl to hnedka ten první. Stalo se to ze začátku... když si nás rodina přivezla, abychom spásaly louku. Zahradu (tam my nesmíme) jsme ještě vůbec neznaly... nevěděly jsme, kde co je a tak jsme se všechno snažily podrobně prozkoumat... nejvíce nás zaujalo jezírko, všude samé barevné a voňavé květiny, tak dlouho jsme pokoušely štěstí, až jsme obě do toho jezírka spadly...
Nebylo to nijak hrozné, studená voda nás hezky osvěžila, lekníny(na kterých si Míši maminka dává dost záležet)chutnaly skvěle, avšak problém byl, nemohly jsme se dostat ven, Klára byla ještě celkem malinká, takže v té hloubce ani nestačila, koukal jí jen rypáček a její odstávající uši. Asi při nás stáli všichni svatí, protože přímo v tu chvíli se na nás šla podívat s kyblíkem plných jablek Míša... uviděla nás a při pohledu na vyčnívající ušiska Kláry a vystrašený výraz v mé tváři začala urychleně záchranná akce, kterou si troufám nazvat ZÁCHRANA TOPÍCÍCH SE OVCÍ:D Nedokážu odhadnout, kolik jsme v tu dobu vážily... ale asi nebylo snadné vytáhnout nás, Míša pro nás musela lízt do té vody a pomoc nám. Nakonec to zvládla a my obě jsme jí byly opravdu vděčné, bála se o nás, ale v současné době se tomu pokaždé jen směje. Jezírku se při našich akcích vždy vyhýbáme:)
Přidal uživatel "Michaela" - přidáno 50 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 124