PAN CHOVATEL
Pátek, 10. září 2010
Přečetla jsem si starší článek "Tichý byznys kolem psů" a nedá mi, abych se nezmínila o svém zážitku z podzimu před třemi lety.
Potřebovala jsem rychle zaplnit prázdno po své milované dalmatince a sháněla jsem štěňátko. Jsem už starší a tak jsem si na dalmatina už netroufala a zvažovala něco menšího. Moc se mi líbí lovečtí psi a tak jsem si umanula malého münsterlandského ohaře nebo velššpringršpaněla. Procházela jsem inzeráty a obvolávala chovatele.
No a při jednom hovoru jsem dostala lekci. Chovatel měl k dispozici štěně - fenečku - kterou bych chtěla. Ale - velmi podrobně chtěl vědět, proč chci právě takového psa, zda na něj budu mít dostatek času, zda jsem dostatečně důsledná abych dokázala vychovat loveckého psa bez jeho uplatnění v myslivosti a mnoho dalších věcí. Vysvětlil mi, že tito pejsci jsou sice velmi milí společníci, ale své lovecké pudy mají v sobě a značně těžké je vychovat tak, abychom se časem vzájemně netrápili. Řekl mi toho tolik, že jsem se po zvážení svých možností s těžkým srdcem vzdala svého idolu a od pořízení loveckého psa ustoupila.
Posléze mi došlo, že jsem měla štěstí a narazila na PANA CHOVATELE, který nechtěl za každou cenu prodat, ale záleželo mu na tom, do jakých rukou a jakých podmínek jeho štěňátka příjdou. Kéž by byli všichni takoví!
Přidáno: 30 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 200