Párečky, piškoty a šunka
Pondělí, 19. září 2011
Byli jednou 3 psi. Jednomu bylo 6 let a byl to malý knírač Erik. Byl celý černý, jen pacičky, bříško, uši a ocásek měl bílé. Na pozdrav krátce, ale procítěně zakňučel. Druhý, velký pes, obránce celé party se jmenoval Marcel a pozdravil hlubokým blafnutím. Byl to Maďarský ohař oříškově hnědé barvy. Třetí byl malý krysařík. Byl celý šedivý, ale to neznamenalo, že je starý. Náhodou mu byli teprve dva roky. Malému Piccolovi scházel kámoš a tak vstoupil do psí smečky.
Tato silná a velice chytrá smečka uštěkaných hafanů se jednoho nedělního rána chystala na výlet. Erik v mapě vyhledal málo vzdálený park pro psy, do kterého měli namířeno. Bylo to sice jen 6 kilometrů, ale Marcel řekl, že to ujdou jako nic. Všichni s ním souhlasili a tak si vybavili batůžky, hodili si je na záda a vyrazili.
Po kilometru dostali hlad a tak si vyskočili na zídku a Piccolo vytáhl 3 párečky. Když jeden dával Marcelovi, řekl: "Kamarádi, já vám dám párky a vy mi taky něco dáte. Bratrsky se podělíme." "Souhlasím. Tu máš 2 piškotky Piccolo. A ty taky Marceli. Jsou výtečné," řekl Erik. "Dík, já vám za to dám kvalitní šunku. Vyloudil jsem si jí u paničky," zahafal Marcel. Všem rozdal plátek šunky a pak se dal do jídla.
Když dojedli, uklidili si zbytky do batůžku a šli dál. "Je to tady moc krásné," poznamenal Marcel. "To jo, ale už mě docela bolí packy," stěžoval si Piccolo. "Klid. Už jenom 4 kilometry a jsme tam. Jééé hele tamhle je Kleopatra, ta krásná fenka!" Zahafal Erik a packou ukázal na fenku ve světle modrém oblečku. Moc jí to slušelo. Po očku se na psí kluky podívala a zamávala jim. Erik jí to oplatil a zíral na ní tak, že málem zakopl o kámen.
"Jak se máš Kleo," zeptal se jí Marcel. Taky na ní mohl oči nechat. "Nazdar kluci, mám se dobře. Co to tady voní?" Kníkla klidným hláskem Kleopatra. "To asi ta moje šunka. Chceš?" podíval se na ni se zájmem Marcel. Když jí podával plátek růžové šunky, dala mu na čumáček pusu. "Děkuji, už musím, Ahoooj!" Křikla Klea a při tom si vychutnávala šunku. "Ahoooj Kleo!" křikli všichni jedním hlasem.
Za chvíli došli k parku a unaveně poklesli na zídku. Všude kolem se proháněli psi nejrůznějších barev a tvarů. "A jsme tady," vykřikl vítězoslavně Erik. Psi kolem se na něj podívali. "Jupí. Mont Everest pokořen!" Zaštěkal Piccolo. "Jaký Mont, nevím jak? Taková malá procházka přece žádné psisko nezmůže," řekl Marcel. "Ale nezapomeňte, to samé musíme šlapat ještě zpáteční cestou,"poznamenal Piccolo.
Když se vrátili, řekli si dobrou noc a spěchali domů. Na tento den budou všichni vzpomínat až do smrti.
Přidáno: 62 bodů.
Počet přečtení tohoto článku: 52