Pátý den v psí škole
Čtvrtek, 13. květen 2010
Po páté jsem šla do psí školy 9.5 2010,venku hřálo sluníčko a já se tam docela těšila,hned co jsme dojeli na cvičiště uviděla jsem novou paní výcvikářku a ta mě poslala abych si šla hrát s ostatníma pejskama,to se mi moc líbilo,byl tam vlčák Bady a labradorka Maggie,bylo to s nima fajn,ale po chvíli jsme museli přiběhnout k páníkům a zas nás uvázali na vodítko,to už mi bylo jasný co bude následovat.
Nová paní výcvikářka nám dala pořádně do těla,musela jsem běhat paničce u nohy,pořád se měnil směr,někdo měl vždycky odložení a ostatní museli kolem něj běhat no bylo to docela těžký,občas sem to pletla,ale to všichni. Nejvíc zabrat nám dala socializace,zas sme museli projít kolem pejsků a pak čekat až projdou oni kolem nás a dokonce jsme museli sedět páníkům u nohy zatím co oni si podávali ruce a povídali si,bylo to těžký,ale nakonec jsme to s paničkou zvládli,potom následovali překážky,přeskoky,áčko tunel,bylo to super,ale pak nastala ta kladina se žebříkem,já se samosebou zase bála bylo to těžký,museli mi tam pomáhat,panička mě držela a zároveň mi posouvala přední tlapky a paní výcvikářka mi posouvala zadní,no skoro jsem to zvládla,ale skoro u konce jsem seskočila,ale podruhé už to bylo o moc lepší vyšla jsem to až na nahoru a panička mě hrozně moc chválila,byla to fajn hodina až na tu jednu labradorku pořád tam na mě vyjížděla,cenila zuby a vrčela,mě už to pak přestalo bavit a taky jsem na ní pořádně zavrčela,doufám,že už s ní ve skupině nebudu....
Přidáno: 33 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 251
-
Nikdy nezapomenu....
16.05.2010 15:37:37
MarketkaNufacek napsal(a):
Tenhle příběh je o pejskovi, kterého jsme zachránili. Bohužel musel jít do útulku, ale já věřím, že kdybychom mu nepomohli, měl by se ještě hůř...
Bylo obvyklé sobotní ráno. Vykoukla jsem z okna a viděla... psa, co běhá po naší cestě (bydlíme na takové ,,samotce,,). Myslela jsem, že je to další z psů, který se zaběhl přímo z vesnice, ale když tu byl i po obědě, začala jsem mít strach. S mamkou jsme mu dali granule a mléko, které hned zhltnul, ale věděli jsme, že to nestačí. Když jsme se k němu dostali blíž, viděli jsme, že je celý pohublý a tak jsme ho vzali do teplého pelíšku v naší koupelně a nechali otevřené dveře. Pejsek si lehl a spal. S mámou jsme zavolali do útulku, i když nám ho bylo líto. A já vím, že na něj nikdy nezapomenu!