Pejsci v ateliéru

V mém ateliéru se již vystřídalo několik zvířat. Pejsci, kočička, králíček,… a další budou následovat. Nikdy se mi však nestalo, že by práce s nimi byla nepříjemná. Ba naopak. Jsou přirození a ve srovnání s mnohdy nervózními lidmi, jednoznačně zvířátka vedou.

Moje první zkušenost se zvířecím modelem byl Jedík alias Briss, krásný velký peruánský naháč ze stanice Nort Brun http://www.brissnortbrun.unas.cz/ . Jed byl ohromný suverén, kam přišel, tam byl za hvězdu. Stejně tak, když dorazil s paničkou na profi focení s modelkou. Hned mu vše v ateliéru patřilo. Modelka, já, prostě všechno. Zkontroloval každý kout a za každou cenu se chtěl předvádět. Kňoural, štěkal, dělal opičky a vše ho nesmírně bavilo. V praxi to pak vypadalo tak, že modelka se snažila a Jed jen přišel a byl dokonalý. Za dvě a půl hodiny vznikla spousta skvělého materiálu, ze kterého jsem pak vybrala to nejlepší k závěrečným úpravám. Jedík je prostě model sám o sobě a miluje pozornost, proto byl po celou dobu focení ve svém živlu. Dalo by se říct, že s ním nešlo udělat špatné foto.

Další focení bylo s kočičkou od stejné majitelky, jako byl Jed. Vůbec jsem něvěděla co čekat, ale Gopáček – kočka sphinx, je skutečně tak trochu jako pes. Vše si tu očuchal a strašně se mu líbila mikina modelky, kterou si stále dokola frotil. Na ono sladké tajemství jsme přišli ve chvíli, kdy se modelka zapotila a Gopáček se na ní blaženě vrhl a už jsme ho z ní pak museli trhat. Pak jsem se ze samého válení po zemi zapotila já a Gopáčka museli trhat ze mne.

Proběhlo zde také focení s králíčkem teddy. Modelku jsme učesali na začátku, ale králíčkova majitelka každé dvě minuty česala králíčka a běhala kolem a čechrala ho a odhrnovala mu chloupky z očí.

Zatím poslední bylo focení s dvěma boxery, Aggy a Gambíkem - http://www.aggy.jex.cz/ . Majitelka, také ortodoxní boxerářka šla obě psiska dopoledne vyběhat a ke mně se dostavili pak pěkně vymydlení a voňaví po koupeli. Tak třičtvrtě hodiny jsme je nechali si to tu zkoumat, já byla blahem bez sebe a ňuchala si je. Gambík slintal jako vetřelec, tak jsme měli po ruce vždy hadr a otírali mu pysky, ale nebylo to nic platné. Dalo by se to shrnout tak, že to tu byl samý ťápanec, chlupy a slintance, ale oba byli báječní. Aggy v půlce focení vytuhla přímo před objektivem. Tak jsme jí nechali spát. Gambík stále kontroloval, kde je a dával pozor, jestli se neděje něco nepatřičného. Potom, když jsme si prohlíželi nafocené obrázky na monitoru, Aggy si myslela, že je tu další pejsek a začala na sebe štěkat. Gába, aby nezůstal pozadu a jako správný starší brácha, se k ní přidal a řvali tu na monitor stereo. Nakonec všichni odcházeli utahaní a spokojení.

Ze své zkušenosti mohu jen říct, že je jen máloco hezčího, než fotit zvířata. Jsou přirození, takoví, jací jsou… nebudou vám sice pózovat, ale člověk s trpělivostí si najde mnoho jejich úžasných tváří tak jako tak.

Přidáno: 80 bodů