Peníze nejsou vše, vlastně nic

Po nějaké době, měli jsme doma problémy, taťka začal pít a bylo to doma neúnosné, tak jsme se museli odstěhovat. Po nějaké době umřela babička, Beník byl v té chvíli jedinný, kdo mi byl nablízku. Nastěhovali jsme se k dědečkovi. Beník si na dědu hned zvykl. Byli spolu pořád doma. Pak dědeček zemřel, Beny byl při tom se mnou. Jak byl vždycky divoký, tak najednou byl klidný a byl mi oporou.
V červnu Beník zvracel, takže s ním mamka šla na veterinu. Doktor nic nezjistil. Najednou problémy přestaly.

Vždycky když jsme někam přišli, třeba na očkování, doktor říkal:“Ty jsi ale krásné štěňátko“ A když se mu pak podíval do průkazky, divili se, že je mu už tolik let a je pořád čiperný. Říkali mu, že ten se tedy určitě dožije slušného věku, když je ještě teď pořád tak šikovný. V listopadu začaly problémy znovu. Bylo mu stále hůř. Vše co snědl vyzvracel. Když už to trvalo dlouho, pořád doktoři nic nezjistili, vzala jsem Beníka ke známému. Známý je veterinář z Přerova, tak jsme začali jezdit tam. To bylo v Lednu. Náš nový veterinář řekl, že buď Benji něco sežral a zůstalo mu to v žaludku nebo by to mohl být ještě zánět slinivky.

Podle krevních výsledků to na zánět nevypadalo. Udělal tedy několik rentgenů s kontrastní látkou. Vypadalo to, že tam opravdu něco je. Byly jsme tam pak i druhý den a kontrastní látka stále v žaludku byla, vypadalo to, že Beník sežral nějakou hadru, která nasákla kontrastní látku a dva dny ji držela. Aby Beníka nemusel otevírat, protože to vypadalo, že to není žádný velký předmět a už byl zesláblý, poslal nás do Zlína na Medipet, kde Beníka endoskopicky vyšetřili. Čekala jsem tam asi dvě hodiny. Beník v žaludku nic neměl. Takže zůstávalo otázkou, co mu je?

Druhý den jsme jeli hned do Přerova, Beník zvracel už i po napití vody. Doktor usoudil, že je nutné jej otevřít a podívat se „pouhým okem“, které však může vidět více. A taky že vidělo. U slinivky bylo takové tvrdé místo. Prý buď zánět nebo nádor. Musel se odebrat malý vzorek a poslat na rozbor, který ovšem trvá 10dní.
Byla neděle, Beník byl hrozně zesláblý, už se moc z pelíšku nezvedal, raději ležel. Dostával kapačky, ale i po těch zvracel. Pak nám večer přišla sms, že je to chronická pankreatitida(dlouhodobý zánět slinivky) a že bude dietka.
Takže jsme hned druhý den jeli do Přerova, dostali jsme kapačky, jednou živiny a druhou léčbu. Už ani nešel vítat návštěvy, V noci Beník začal pokňukávat a škubat sebou. bylo po 2hodině ráno. Najednou začal ošklivě kňučet, něco ho hrozně bolelo, zvedl se a dusil se, hned jsem k němu přiskočila a chytla jej do náruče. Najednou kňučet přestal a byl úplně vláčný, tlamičku měl křečovitě zavřenou. Volali jsme na pohotovost našemu veterináři(Tomášovi). Ten nám řekl, ať počkáme 15minut, jestli se to nezmění, ale že to už bohužel lepší nebude. Nezlepšilo se to, tak jsme mu znovu volali, řekl nám, že je mu to moc líto, ale že asi nic nezmůžeme, pokud ale chceme, ať přijedeme. Takže jsem volali taxíka a jeli jsme.

Celou cestu jsem Beníčka držela a kontrolovala, jestli dýchá. Dojeli jsme do Přerova, v Přerově pršelo. Tomáš nám řekl, že jej tam máme nechat a ráno přijít(měli jsme v Přerově kde přespat.) ale že i tak to bude na pováženou, zda jej neuspat, aby se netrápil. Nechtěla jsem od něj odejít. Už jsme byli na cestě pryč, najednou jsem si uvědomila, že chci za ním, řekla jsem, že se asi vrátím, přítel řekl: „však se pro něj ráno vrátíme.“ a mě napadlo.:co když ne?
Ale potlačila jsem své zlé myšlenky a šla. Celou noc jsem nemohla spát, byla jsem s Tomášem domluvená, že mi ráno kolem 9hodin dá vědět. Myslela jsem na Beníka a v duchu mu říkala:“Vydrž to, Benjinku, vždyť 11let jsi byl tak čiperný, přece Tě nějaká zatracená nemoc nezkolí, prosím Tě“ Takhle jsem vydržela myslet asi dvě hodiny, pak jsem na 2minutky klimbla a když jsem se vzbudila , podívala na hodiny bylo 4:53. Bylo mi tak nějak zle, strašně zle. Přemýšlela jsem, že zavolám Tomášovi. Nakonec jsem to nekonečné čekání vydržela, až do 9.05, kdy mi přišla sms : „Ahoj. Je mi moc lito, ale Beník nad ránem umřel. *tom“
Trvalo mi hodinu a pul, než jsem se jakštakš uklidnila a šla k Tomovi, rozloučit se naposledy s Beníkem.

Za všechna vyšetření jsme dali 15.000 Kč Říkáte si, že je to peněz?? Že byste to Vy nedali?? Ale dali, já si to kdysi říkala také, ale když na to přijde, je pro Vás ten pejsek to nej co máte, člen rodiny a uděláte pro něj co se dá.
NIKDY NA NĚJ NEZAPOMENU. Zlobím se sama na sebe, že možná, kdybych ho vzala ke známému dřív, stačilo by 14dní!!! mohl tu ještě být, nepřestanu si to vyčítat, nikdy.

Měla jsem mít nového pejska, chtěla jsem si pro něj jet na svůj svátek 5.4. ale dva dny před tím mi od majitelé přišla sms, že se pejsek si v noci hrál, vytáhl oko koberce a zadusil se. Je to znamení, že si pejska nemám pořizovat?? Nevím, teď mám zamluvené štěňátko, už jsem za ním byla, v postatě si mě vybral sám. Těším se na nového pejska, ale už to nikdy nebude ten můj milovaný Beník a bojím se, že v něm budu Beníka hledat.

Beník umřel z noci na pondělí (2.2.) na úterý (3.2.) léčbu měl nasazenou jeden den. Přišlo to tak náhle, začalo to tak nenápadně a tak tragicky skončilo.

Přidal uživatel "Mijunka" - přidáno 100 bodů