Pes cestovatel

V té době nejstarší dcera dojížděla do školy autobusem,který býval plný.Jednoho rána se jezevčík Nony(tak se jmenoval),venčil u domu a dcera šla zrovna na autobus.Po chvilce jsme sháněli Nonyho a on nikde.Tak jsme vzali kola a projížděli vesnici,kde by mohl být.Však to taky nebylo poprvé.Bylo už pozdě odpoledne a Nony nikde.Právě se vrátila dcera ze školy.A co se dovídáme,první se ptala na jezevčíka jestli je doma.My že ne.Vtom vypráví:Už jsem byla v autobusu ,neměla jsem si ani kde sednout,jak byl plný a někdo na mě volá ,že mám v autobuse psa.Nevěřila jsem,ale bohužel to byla pravda.Ten dareba Nony za mnou šel,ani jsem ho neviděla a jak jsem nastoupila ,tak on hned za mnou.Vzala jsem ho, vyhodila z autobusu a nakázala jsem ať peláší domů.Jenže on doma nebyl ani druhý den,ani třetí...Všude jsme ho hledali,marně.

Asi za tři dny nám jeden místní občan,co také dojíždí do práce do města,řekl,že ho viděl na autobusovém nádraží ve městě.Okamžitě jsme tam jeli,prohledávali jeho okolí,zapojili do hledání i dědečka,který ve městě bydlel.Marně.Dědeček dokonce jedné paní chtěl vzít jezevčíka,že to je náš.Ale nebyl,byl mu jen hodně podobný.Nony tenkrát do toho autobusu znovu naskočil a udělal to tak šikovně,že si ho nikdo nevšiml.Bohužel na to doplatil.Opravdu hodně dlouho jsme ho ve městě hledali i lidé ,co tam dojížděli za prací se po něm koukali.Nenašli.A tehdy jsem se zařekla,že už pejska nechci.Jenže přišla Nela,která nám dělala radost 11 let.Ta nám umřela na rakovinu.A nyní máme Sáru,kterou jsme taky nechtěli a teď je to náš mazel.

Přidáno: 48 bodů