Pohřešovaná
Neděle, 28. únor 2010
Tak vám musím také napsat jeden příběh naší fenečky - Lejdynky - začalo to nevinně.
Jako každé obyčejné ráno nás všechny pěkně přivítala a my jí. Dostala krmení, které pěkně zhltala. Každého kontrolovala jestli se opravdu balí - což znamenalo, že všichni odcházíme a nikdo asi nemá volno, aby zůstal s ní doma. Prve šla za mnou do koupelny, pak zas za manželem do kuchyně, pak šla zkontrolovat děcka do pokoje. V pokojíčku nastalo ranní zastýlání peřin do peřiňáku. Poslední úpravy a všichni jsme spokojně odešli z domů.
V poledne se syn vrátil již ze školy a zjistil, že Lejdynka není doma ? ? ? Nejprve si myslel, že již někdo byl doma a vzal jí ven na procházku a vyčůrat ! !
Jelikož se nikdo nevracel, tak mi zavolal, že Lejdynka není doma. Řekla jsem mu, ať se pořádně podívá všude. Za chvíli volal, že jí nenašel. Což jsem začala hubovat, že jim asi proklouzla ven, když šli do školy. Přijela jsem rychle z práce a začala také koukat do všech pokojů atd .... No Lejdynka opravdu nikde :(. Tak jsem zajela na policejní služebnu nahlásit, že se nám ztratil ,,Yorkšírek,, je tetovaný, tak Mi bylo řečeno, že dají vědět i do veterinárních ambulancí, že se ztratil.
Unavená jsem přišla domů - do práce jsem se již nevracela, nemohla jsem vůbec normálně přemýšlet. Ještě mě napadlo, že napíši letáčky a kluci je nalepí - kde se dá. Unaveni a zdrceni z té ,,BEZMOCI,, že nevíme kde Lejdynka je, a aby se jí nic hrozného nestalo. Jsem hnala kluky dříve do poslele než jindy.
. . . . . . .
No moc jim to nebylo po chuti, ale nechtěli nás více rmoutit, tak poslechli a odcházeli si odestlát postele . . . No a to bylo velikanáááánskéééééé překvapení, neboť na ně koukala vystrašenýma očičkama naše Lejdynka.
. . . To bylo radosti, vítání, mazlení . . .
To byla veliká úleva. Hned jsem zavolala na služebnu, že se pejsek našel - no jasně, že se i na druhé straně velice zasmáli. Divili se, že se vůbec neozvala, když jsme jí hledali, volali.
No ona se nikdy neupomenula, že jí kluci zavřeli dveře, když šla ještě sousedům za roh očichat třeba boty.
No prostě stála za dveřmi a čekala až se znovu otevře :-)).
Bylo to velké ponaučení a dnes každý dává pozor, aby Lejdynku někde nezastlal, nepřivřel - NO PROSTĚ NEZAPOMNĚL -
Přidáno: 57 bodů
Počet přečtení tohoto článku: 200