Poprvé na cvičáku

Hned na první lekce jezdila jen Ennynka, protože Chelsea hárala, a stala se pro všechny účastníky nezapomenutelnou. Už v úvodu dala jasně najevo, že odložit do kotce tedy rozhodně ne, a vyla tak zoufale, že ji cvičitelka uznala za ještě malé štěndo (bylo jí 7 měsíců) a získala privilegované postavení – směla s paničkou…

Komický byl už první nástup- zatímco ostatní pejsani spořádaně seděli, Enny se rozhlédla tu vpravo, tu vlevo, pak usoudila, že viděla dost a mínila odkráčet. Po několika marných pokusech o uškrcení na vodítku pochopila, že musí zůstat a sednout. Jako poslušný pejsek si sedla- paničce na nohy, protože jen trouba by si sedal v dubnu do bahna- a Enny přece není žádné jelítko. Ještě horší bylo opakování cviků – Enny cokoli udělala pouze třikrát – jednou pro sebe, jednou pro paničku, jednou aby se vidělo, že to jde – a víckrát ať si to dělají ti troubové, co to neumí.

Chůze vpravo a vlevo byla komická – strany si totiž plete i panička, takže obě „opisovaly“ jak jen to šlo. Průšvih nastal, když jsme měli vést celou řadu- nechtějte vědět, jak a kam. První výcvik byl ukončen radostným přivoláním, ovšem nikdo (ani panička) netušil, že Enny k paničce nejen přiběhne, ale že jí skočí do náručí – a obě skončí v bahně. S posledním hvizdem se výrazně ulevilo nejen nám, ale i ostatním účastníkům- jen cvičitelům přecházely zraky v očekávání věcí příštích – a Ennynka nezklamala…

Přidáno: 37 bodů