Příběhy od dědečka

Můj páníček nás měl pět jezevčíků a byl to velký nimrod a milovník našeho plemene. Každý den chodil do lesa se podívat , co je tam nového a já chodil s ním . Byl jsem nejmladší ze všech. Jednou v zimě a že byla pořádná , přijela za páníčkem jeho dcera . Je to ta , která se tady stará o profil všech pejsků pod jménem Arwenka. Podotýkám , že jezdila velmi často . No a v té kruté zimě spatřila , že má náš děda jen prošívanou deku. Na to ona povídá . Hele tatí , já ti hned jak přijedu od tebe domů pošlu peřinu . Mám jich dost a v paneláku není třeba . A jak řekla , tak i udělala. Odjela a do týdne přišla očekávaná peřina. Byla pěkně naducaná a hřála suprově. Náš páníček ji hned dal do postele a to bylo pohodlíčko . Já s ním spal tak rád a všichni ostatní jezevci taky . Peřina hřála a naše těla hřála a páníček byl zpocený , že se odkrýval. Asi po měsíci musel páníček do města na celý den . Vyvenčil nás a zamkl baráček a odjel . A pak to začalo .

Řádili jsme jak černá ruka .Peřina , nepeřina , no to byl šrumec . Nikdy na to nezapomenu a ještě v nebíčku se řechtám .Najednou jsme koukali a ono všude v baráčku sněžilo . A své kamarády jsem tedy vůbec nepoznával . Zmněnili barvu všichni na bílo .Jako když na ně napadal sníh. Po nějaké době , když bylo peří již všude , jsme v té roztrhané peřině blaženě spinkali.A pak přijel páníček .... otevřel dveře a když nás viděl a tu pohromu v celém domě , tak jsme mysleli , že to udeřila jeho poslední hodina. V mžiku byl od peří i on sám . Náš páníček rezignoval a odešel do nedaleké vesnické nálevny , tak jak byl . Od peří a vyřízený z představy uklízení. Všichni jsme zahučeli do roztrhané peřiny a spinkali. Ještě čtrnáct dní náš páníček chodil od peří a peří likvidoval z baráku . A z nás také. Tenkrát si o tom vyprávěla celá vesnice . A podobných příhod je víc . A tak Vám je budu postupně vyprávět. Dnes ale v té vesnici nikdo na nás nezapomíná. Takový dědeček už tam nikdy nebude . Žil jen pro nás a svůj milovaný les . Hřebensko zvaný.

Přidáno: 58 bodů